Kolektivizace ve Vyhnanicích

Přípravný výbor JZD byl ve Vyhnanicích ustaven v dubnu 1949 a zcela zásadní úlohu zde přitom sehrála iniciativa vyhnanického rodáka a poslance Národního shromáždění Josefa Čiháka. Právě z jeho popudu vytvořilo pět malorolníků přípravný výbor k založení JZD. „Jedná se o vyloženou minoritní formu,“ konstatovali úředníci ministerstva zemědělství při vyřizování agendy plánovaného osevního postupu.

O projektu vyhnanického JZD přitom zemědělskému oddělení Ústředního výboru (ÚV) KSČ pro jeho menšinový charakter referovali jako o odstrašujícím případu a doporučili, „aby stranické orgány bez ohledu na to, že drží tomuto družstvu palec soudruh poslanec Čihák, vyšetřily přísně okolnosti, za jakých družstvo vzniklo“. Závěrem konstatovali, že bude ve Vyhnanicích potřeba vykonat ještě mnoho politické práce.

Je tedy zřejmé, že JZD ve Vyhnanicích původně nevzniklo jako cílený projekt vybudovat „vzorné“ JZD pro Táborsko, nýbrž z iniciativy poslance Josefa Čiháka. Jeho politické úsilí muselo být v tuto dobu opravdu mimořádné – na počátku roku 1950 byly už Vyhnanice v rámci okresu vnímány coby jeden z průkopníků nových metod socialistické formy hospodaření, zdejší JZD připravovalo společný osev i chov hospodářských zvířat, zpracovával se celoroční finanční a pracovní plán. Je však třeba vzít v úvahu, že jako „vzornému“ se vyhnanickému JZD dostávalo nadstandardní péče ze strany hospodářských i politických orgánů.

Podle údajů zemědělského referátu soběslavského ONV čítal stav hospodářských zvířat ve Vyhnanicích na konci roku 1949 celkem 21 koní, 162 kusů skotu (z toho 76 krav), 135 prasat, 480 slepic a 36 kusů ostatní drůbeže. Vybraný, vesměs červenostrakatý plemenný dobytek byl očkován proti tuberkulóze, horší kusy byly dány soukromým hospodářům z okolí výměnou za lepší pro vyhnanický chov. Byl připraven plán, podle kterého se 35 ha půdy mělo na jaře osít ovsem a ječmenem, na 31 ha měly být pěstovány brambory, krmná řepa, zelí a krmivová směska. Příděl hnojiv byl zajištěn také pro 31 ha jetele a téměř 43 ha luk. Díky takovému zaopatření mohlo čerstvě ustavené vyhnanické JZD v prosinci 1949 jako první v kraji přejít na III. provozní typ, což znamenalo přistoupit k rozorání mezí a svodu dobytka.

„Důležitý boj svádíme nyní na vesnici s nejpočetnější třídou kapitalistů – vesnickými boháči. V průběhu uplynulého období vyrostlo v obcích mnoho JZD právě v tomto boji,“ stálo v obsáhlém elaborátu o politické a bezpečnostní situaci v kraji z počátku roku 1951.

Vyhnanické JZD na počátku kolektivizační dekády sehrávalo poměrně významnou roli „vzorného“ socialistického podniku, průkopníka kolektivizace, který měl přesvědčit k následování ostatní, dosud váhající obce i jednotlivce. Přesvědčování se však téměř nikde, ani ve „vzorných“ Vyhnanicích, neobešlo bez lidských tragédií, zmařených ambicí a pohnutých osudů, jak lze pozorovat i na příběhu kdysi vzorného hospodáře Vladislava Vrkoče.