Zatčení pátera Pořízka

StB měla o zařazení faráře Pořízka do případu velký zájem a podnikala vše pro to, aby jejich plán vyšel. Krajské velitelství Státní bezpečnosti v Gottwaldově vydalo 7. března 1950 písemnost, která vypovídá o tom, jak StB postupovala a nezapomínala na nic, co by jejich plánovanou „realizaci“ mohlo narušit, či dokonce zmařit: „Zatčení faráře Pořízka bude nutno provésti ve vhodnou dobu, nejlépe v pozdních nočních hodinách. Zajistiti dále, aby jeho kuchařka neagitovala pro pomoc mezi občany jakkoliv osobně, nebo telefonem, když se tam bude nacházeti. Soudruzi na stanici SNB v Dolních Bojanovicích budou míti zjištěno, nachází-li se farář doma, bude dobré se tam stavit. Rovněž domovní prohlídku důkladnou ve sklepě, na půdě apod. (zajistit usvědčující protistátní materiál).“ Samotné zatčení Jaromíra Pořízka nakonec proběhlo úplně jinak, než si příslušníci StB naplánovali. Ve čtvrtek odpoledne učil farář na zdejší obecné škole náboženství. Do vesnice se dostavilo několik neznámých mužů, kteří žádali, aby jim byl zavolán, neboť je prý potřeba, aby odjel na okresní úřad podepsat nějaké papíry. Mělo jít o povolení stavby opěrné zdi parkánu pod farním kostelem, o což skutečně Jaromír Pořízek v té době usiloval. Pod touto záminkou faráře odvezli a předpokládali, že nikdo z občanů nic nezpozoroval. Stalo se tak na svátek sv. Františky Římské dne 9. března 1950 o půl čtvrté odpoledne. Samotnému zatčení samozřejmě předcházela i domovní prohlídka fary, jíž byla svědkem farská hospodyně, paní Božena Pořízková: „Za dědinú ich šúpli do druhého auta a odjeli směrem na Hodonín. Enomže tú cestú sa vracali do dědiny dvá lidé a viděli to fšecko, co sa s panem farářem stalo a okamžitě sa to hned po celéj dědině rozkřiklo, že pana farářa zatkli. Nigdo temu ale nerozumněl a nechtěl ani věřit, že byl pan farář zatknútý, a hlavně proč?“