Dolní Bojanovice, škola

První škola byla v Dolních Bojanovicích postavena v roce 1782, za vlády císaře Josefa II. Ta se ale v roce 1802 zřítila a po její opravě v roce 1807 vyhořela. V roce 1853 byla škola opět postavena jako jednotřídka a v roce 1911 byla postavena její druhá část v Prostřední ulici. V roce 1946 zde byla zřízena škola měšťanská. Až do tohoto roku docházely děti z Dolních Bojanovic, Starého Poddvorova a Josefova do měšťanské školy v Hodoníně. Docházka byla dobrovolná, mnoho dětí do měšťanské školy nechodilo a vyšlo jen obecnou školu. Od roku 1908 se zde začal učit i Jaromír Pořízek, který tehdy bydlel u svého strýce Františka, který byl bojanovickým farářem. Důvodem byla velká chudoba jeho rodiny. Během 2. světové války, v roce 1943, si ve školní budově němečtí vojáci zřídili polní lazaret. Na „starou“ budovu vzpomíná i Josef Pitlach (ředitel v letech 1963–1975). Z roku 1955 pamatuje suché záchody, směnné vyučování, topení v kamnech. Na nové škole byl ještě 17 let knihovníkem (1990–2007) v obecní knihovně, která se nacházela naproti tělocvičně. „Bojanovice byla škola, kam chodili učitelé z trestu, souviselo to s politickou situací a komunismem. I mě v souvislosti s mou funkcí komunisté nutili do strany, ale nevstoupil jsem. Vzpomínám na pana školníka Topenčíka, který byl hluchoněmý, a na paní uklízečku Marii Turkovou, kterou jsme oslovovali tetičko, ne soudružko.“ Základní umělecká škola tu byla zřízena v roce 1958.