Jakpak je dnes u nás doma?

„Jakpak je dnes u nás doma?“ tázala se Soňa Červená v roli Káči Maršálkové na prknech Osvobozeného divadla v muzikálu Divotvorný hrnec nespočetněkrát. Skutečný domov však slavná operní pěvkyně dle svých slov nikdy nezažila a citové pouto nechovala zřejmě ani k jednomu ze svých pražských bydlišť v ulici Na Struze 3. Narodila se prý jako nechtěné dítě Žofii Červené, manželce zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. Rodiče se v jejím útlém dětství rozvedli, s matkou si nikdy nerozuměla, její umělecké sklony podporoval pouze otec, s nímž se však dlouhá léta nemohla stýkat. Matka Žofie se brzy znovu provdala za majetného Karla Veselíka, který však roku 1938 zemřel. Další tragédie, způsobené oběma totalitními režimy, následovaly. Žofie Veselíková byla za 2. světové války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, Sonin otec Jiří Červený strávil stejný čas v Terezíně. Nezletilá dcera zůstala v bytě Na Struze 3 sama, brzy však dostala německé opatrovníky, jejichž syn ji údajně zneužíval. Krátce po návratu z koncentračního tábora přišlo Žofii obvinění z kolaborace s nacisty a soudy. Nakonec přistoupila na spolupráci s StB, ale i tak byla znovu zatčena. Za nevyjasněných okolností zemřela ve vazební věznici na Pankráci. Její dcera Soňa v pamětech vzpomíná: „Asi po dvou týdnech hledání a nejistoty mi telefonoval mladý student medicíny Jiří Filoun, syn bývalého pianisty z Červené sedmy. Až se zajíkal, když mi říkal, že na pitevně snad měli mrtvé tělo mé matky. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila.“ Soňa tajně matku pohřbila do hrobky na Vyšehradě, jinak by její tělo bylo převezeno do masového hrobu. V té době fakticky skončilo i Sonino krátké manželství s továrníkem Františkem Slabým, který emigroval. Sama Soňa, jejíž herecká a pěvecká hvězda tehdy strmě stoupala, byla mnohokrát StB kontaktována. Nakonec se při hostování v Berlíně dostala na počátku roku 1962 do západní části města a odstartovala tak svou operní kariéru ve svobodném světě. Svůj domov spatřila až po roce 1989.