Havel držel našeho syna jako prase kost

V roce 1974 se vedení evangelického sboru v Chotiněvsi ujal vikář Zdeněk Bárta, mladý absolvent teologické fakulty. K duchovní službě jej inspiroval jeho spolužák, písničkář Svatopluk Karásek. Spojovala je nejen víra, ale i touha po svobodném společenství a diskuzi. Zdeněk Bárta tak v rámci své služby pořádal ilegální dětské tábory, schůzky „pátečníků“ – semináře, na nichž se diskutovala filozofická a politická témata.

Jako host také zajížděl na návštěvy do nedalekého undergroundového baráku Parkánových a Kubíčkových v Řepčicích u Třebušína. I tam probíhaly semináře na různá společenská témata za účasti významných hostí. Petra a Viktor Parkánovi později začali do Chotiněvsi jezdit na bohoslužby, měli tu svatbu a na jaře v roce 1982 se tu také rozhodli pokřtít své tři starší děti, Václavu, Vojtěcha a Havla. Za kmotry jim šli členové undergroundu – Václavě Olga Hochmanová, nejmladšímu Havlovi Václav Havel. StB a Veřejná bezpečnost proto hlídala všechny přístupové cesty a každého příchozího u branky ke kostelu perlustrovali. Protože Václav Havel jejich zásah očekával a obával se, že jej na křest nevpustí, přiblížil se ke kostelu v Chotiněvsi přes pole od Horních Řepčic. Podařilo se mu tak nepozorovaně vklouznout dovnitř. Na děti ale evidentně příliš zvyklý nebyl.

„Jak neměl svoje děti, neuměl je chovat, a tak našeho Havlíka držel jako prase kost,“ vzpomíná se smíchem Petra Parkánová. Jako dárek Havel daroval svému kmotřenci ilustraci Františka Tichého. Další kmotrovské povinnosti pak naplňovala spíše jeho žena Olga. „V jednom ze svých textů ale později napsal, že všechno, co dělá, dělá i pro své kmotřence,“ dodává Petra Parkánová.