Zabijačka jako protistátní akce

To prase se jmenovalo Kašpar. Své přízvisko získalo po soudci, který v říjnu 1979 poslal do vazby členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Když mu proto řezník přiložil jateční pistoli na čelo a poté kudlou zabloudil k aortě, necítili chovatelé zvířete příliš velký smutek. Žalostnější byl fakt, že na praseti nebylo mnoho masa.

Chovatelé totiž nevlastnili žádné polnosti, a tak jej krmili, čím se dalo. Namísto brambor přidávali do šrotu jablka a hrušky sesbírané v alejích podél silnic, občas přimíchali zbytky od oběda. Pro hubenou a spíše atletickou postavu zvíře dokonce časem přejmenovali na „Srnku“ a jméno jeho patrona mu vrátili až těsně před porážkou.

Chybělo přitom málo a žádná hostina se nekonala. Ono podzimní sobotní ráno roku 1980 severočeští policisté zatarasili všechny tři přístupové cesty do Řepčic a odmítali vpustit hosty včetně řezníka. Své počínání nijak nezdůvodňovali. Zřejmě zabijačku považovali za subverzní akci podrývající komunistické státní zřízení. Řezník ze sousední vsi se ovšem nedal, což svědkové vysvětlovali tím, že pocházel z Volyně a jeho vystupování přirozeně budilo respekt. Když policisté nebyli schopni srozumitelně vysvětlit své jednání, prohlásil, že mu přece nemůžou bránit ve výkonu práce. Zřejmě je svým argumentem zaskočil, protože uvolnili cestu. Viktor Parkán, šofér vozu a jeden z chovatelů zmíněného prasete, sešlápnul plynový pedál.

O chvíli později už v hrnci míchal pomalu chladnoucí štětináčovu krev. Kolem při tom postávalo několik mániček z pražského a severočeského undergroundu a několik studentů z nedalekého Ústí a Litoměřic, kteří dorazili den před policejní blokádou. Posledním, komu se to sobotní ráno ještě podařilo proniknout na hostinu, byl katolický kněz a budoucí pražský světící biskup Václav Malý. Požádal řidiče autobusu, zda by mu přibrzdil mimo zastávku. Vběhl tak skrze branku rovnou na dvůr bývalého hostince, takže ho příslušníci Veřejné bezpečnosti nestačili zadržet. Zatímco hlídkovali a mrzli za vraty, uvnitř se kouřilo z necek a z bývalého zájezdního hostince se ozýval smích a cinkot sklenic.