Underground versus máničky

Společenství „baráků“ netvořili jen disidenti a členové undergroundu. Svobodomyslná a srdečná atmosféra, která na barácích panovala, přitahovala i studenty, máničky nebo obecně mladé lidi z okolních měst a obcí. V Robči to byla skupina asi 20 až 30 mladých kluků z České Lípy, podle svědectví Květy Princové často z rozpadlých rodin, dělnických profesí. Dojížděli sem téměř každý týden.

Do života na baráku se je snažil na jedné straně zapojit salesián František Hochman, který je seznamoval s vírou a duchovními cvičeními. „Nebylo to jednoduché, většinou to byli kluci z rozpadlých rodin, hospod. Byli docela drsní, ale František to s nimi uměl,“ vzpomíná Květa Princová. S Janem Princem a ostatními obyvateli baráku zase rádi soupeřili v různých disciplínách - kdo dříve navozí písek na opravu zdi nebo naštípe více dřeva. Legendárním se stal fotbalový zápas, který se odehrál v létě 1981 na místním hřišti. Za hojné účasti fanynek, které přijely spolu s týmem z České Lípy, tu hosté a domácí sehráli dramatický přátelský turnaj. Podobně jako soutěže v ostatních disciplínách, i tato skončila drtivým vítězstvím domácích. Ti byli totiž vytrénováni prací na opravě fary a v dělnických profesích, protože jinde jim komunisté nedovolili pracovat.