Podívala jsem se na oltář a křížek se začal pohybovat

Mezi lety 1948–1949 se vyhrotil vztah mezi československými komunistickými orgány a katolickou církví, poslední svobodnou a nepodřízenou institucí v zemi, navíc se sídlem své hlavy, papeže, ve Vatikánu. Církev se odmítla podrobit marx-leninské diktatuře. Komunistický aparát přešel do otevřeného konfliktu. Připravuje se útok proti klášterům a jsou schváleny nové zákony a vládní nařízení, s jejichž pomocí měla být legislativně zakotvena podřízenost římskokatolické církve státu.

Do této dramaticky rozbouřené doby přichází zvláštní událost. Dne 11. prosince 1949, což byla III. neděle adventní, se v číhošťském kostele, právě ve chvíli Toufarova kázání, podivuhodně rozkývá dřevěný oltářní křížek, stojící nad svatostánkem a zůstane stát nakloněn a zkroucen ke kazatelně s mírným převisem. Záhadný úkaz vidělo dvacet svědků, z nichž se jich P. Toufarovi přihlásilo devatenáct. Mezi nimi byla i Božena Polivková, farnice ze sousedního Hroznatína, matka tří dětí:

„Modlila jsem se růženec, ruce sepjaté, a povídám si: ,Pane Bože, odpusť mně a mým dětem.‘ A když jsem to dořekla, podívala jsem se na oltář a křížek se začal pohybovat. A po mně přešel mráz, Pane Ježíši Kriste, co jsme to udělali? Přišla jsem domů a už jsem nemluvila. Děda mi říká – proč zase nemluvíš, co ti je? No, stala se mi taková nemilá věc. Ráno v pondělí jsem nešla do kostela, protože k nám přišla sestra Anežka a zeptala se mě, zda vím, že se včera hýbal křížek. Odpověděla jsem: ,To já vím, vždyť jsem to také viděla.‘“

Sám Josef Toufar pohyb křížku neviděl a o několik dní později v jednom dopisu napsal: „Kteří to viděli, pod přísahou to napsali do protokolu, a ti, kteří byli vyšetřováni od SNB, to četníkům potvrdili, že to nebyla ani sugesce, ani zrakový klam. Je vyloučen i magnetismus nebo elektřina, neboť svatostánek i kříž jsou úplně ze dřeva a ani světlo na oltáři nebylo. Všichni v tom vidí nějaký zvláštní, nadpřirozený úkaz, který se přirozeným způsobem nemůže vysvětlit.“