Buď zavřou mě, nebo svědky, ale já jsem jeden
Den před Toufarovým únosem příslušníky StB, v pátek 27. ledna 1950, se zde na hřbitově konal pohřeb Kateřiny Hoskovcové, babičky Jana Zmrhala, který v tehdy mrazivých dnech přijel z Hradce Králové. Zádušní bohoslužba proběhla v číhošťském kostele. P. Toufar se při obřadech obrátil na svého kolegu, kněze Františka Michálka, a špitl mu: „Jsem nějak nesvůj, vezmi prosím další obřady ty.“
Pohřební průvod se pak vydal podél farní zdi a zasněženou krajinou na hřbitov. Jan Zmrhal vzpomíná: „To byl Toufarův poslední akt na tomto hřbitově. Ale už neměl promluvu, měl obavy. Říkal mi, že po tom Bezpečnost jde a buďto zavřou jeho, anebo ty, kteří to viděli. Jenomže – jak Toufar prohlásil – já jsem jeden a jich je devatenáct, takže oni mají jakousi šanci, že tomu uniknou.“ Jeho úvaha se za pár hodin potvrdila.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.