Toufarův styl: za lidmi

Dostupné v: English | Česky

Karel Vrána byl od roku 1936 studentem Arcibiskupského gymnázia v Praze a domů do Zahrádky přijížděl hlavně o letních prázdninách. Ministroval P. Josefu Toufarovi při bohoslužbách a byl silně inspirován jeho příkladem a mužným chováním. „Já jsem v sobě sice zcela jasno neměl, ale co mě trošinku utvrzovalo v mém tehdy ještě hypotetickém a hledajícím povolání, byl jeho nový pastorační styl. Každá doba má svůj styl a starý děkan Schwaller byl ještě podmíněn rakousko-uherskou výchovou. Kdežto páter Toufar byl aktivnější, odcházel často do terénu, za lidmi, taky za mládeží. Když bylo potřeba, vypomohl ve žních, byl silný a zdatný, a tak jeho pomoc byla nejenom vydatná, ale taky vítaná.“ Karel Vrána v roce 1945 odešel studovat teologii do Říma a s P. Toufarem zůstal v korespondenčním spojení až do roku 1949. Do vlasti se po komunistickém puči už nesměl vrátit.

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 1 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Životem umučeného faráře Josefa Toufara

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Karel Vrána (1925–2004)

Rodák ze Zahrádky, vystudoval v Římě teologii a filozofii na Lateránské univerzitě a v roce 1950 byl vysvěcen na kněze. Na pár let byl pak poslán jako mladý kaplan „na kopečky“, do zapadlých jihotyrolských kopců v diecézi Bolzano. Na salcburské teologické fakultě byl promován na konci padesátých let doktorem teologie za latinsky psanou disertaci o ekleziologii Štěpána z Pálče. Později vyučoval filozofii na univerzitách v Neapoli a Římě a jako rektor vedl od roku 1978 do roku 1992 českou kolej Nepomucenum, kterou v těžkých exilových i postkomunistických dobách zachránil pro české studenty. Stál u zrodu nejstaršího exilového vydavatelství „Křesťanská akademie Řím“, založeného v roce 1951. Po roce 1990 se vrátil do vlasti, přednášel, vedl vydavatelství a jako mecenáš podporoval řadu kulturních aktivit. Autor esejistických a teologických knih (Experiment křesťanství, Teilhard de Chardin, Dialogický personalismus aj.).