Náš kostel jsme si vzali s sebou
V únoru 1947 odjížděla rodina Dobromily Vlkové, dnes Janákové, z Českého Boratína na Volyni do Československa. Kromě nich se do země předků vraceli i další Češi žijící po generace ve Volyňské oblasti. Reemigranti si s sebou do vlaku brali osobní majetek, nábytek, zvířectvo, ale i to, co jim bylo nanejvýš drahé a vzácné – vybavení boratínského evangelického kostela včetně varhan. „Vzali jsme si s sebou kazatelnu, křtitelnici, varhany a vše, co se dalo převézt. Mobiliáři kostela byl vyhrazen zvláštní vagon a téměř vše se podařilo uchránit, ačkoli se do vlaku vloupali dva zloději. Když zjistili, že nic k jídlu ve vagonu nenajdou, rozdupali vzteky varhany, takže se nedaly dát do pořádku,“ vzpomíná Dobromila Janáková. Boratínští věřili, že si ve staronové vlasti vybudují podobný kostel, jaký stál od roku 1907 v Českém Boratíně, s nímž se při odjezdu loučilo celé shromáždění. Navzdory době, která církevním stavbám nepřála, se skutečně díky iniciativě faráře Jaroslava Opočenského podařilo v roce 1951 vysvětit novostavbu kostela Českobratrské církve evangelické v Chotiněvsi, v němž stojí kazatelna a křtitelnice přivezená farníky z Českého Boratína.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Dobromila Janáková, rozená Vlková
Dobromila Janáková se narodila 22. října 1932 v Českém Boratíně na Volyni, dnešní Ukrajině. Rodiny jejích rodičů sem přišly z českých zemí v 19. století. Dědeček pamětnice z otcovy strany Václav Vlk byl učitelem a patřil mezi významné osobnosti českého života na Volyni. Otec, vyučený strojní zámečník, pracoval jako opravář aut, později provozoval taxislužbu, matka byla v domácnosti, starala se o hospodářství a pečovala o dvě děti. Rodina Vlkových byla evangelického vyznání, stejně jako většina obyvatel Českého Boratína. Později se rodina přestěhovala do nedalekého Lucku. Pamětnice navštěvovala českou obecnou školu v Boratíně a později měšťanku v Lucku. Západní část Volyně, v níž leží Boratín, spadala po první světové válce pod polskou správu, od roku 1939 pod Sovětský svaz, po jeho napadení Německem v červnu 1941 okupovali oblast nacisté. Dobromila Janáková byla svědkyní hromadných poprav židovského obyvatelstva Volyně i dalších krutostí války. V létě 1944 otec stejně jako většina mužů v širokém příbuzenstvu narukoval do Svobodovy armády, jako automechanik prošel boji na Dukle a po skončení války zůstal v Československu, kde pomáhal vyřizovat repatriaci volyňských Čechů do vlasti. Pamětnice s matkou a mladším bratrem zůstali v Boratíně do února 1947, kdy odjeli s prvním repatriačním transportem do Československa. S otcem se setkali po třech letech a usadili se v Žatci. Dobromila Janáková vystudovala sociální školu a později pracovala jako učitelka. Složila státní zkoušku ze tří jazyků a pracovala jako průvodkyně, později přešla do památkového oddělení Pražského hradu, kde zůstala sedmadvacet let, až do odchodu do penze. Dobromila Janáková je vdova, žije v Praze.
