Praha, Bartolomějská ulice

Nejstarší název Benátská získala ulice od chudé čtvrti, která se v těchto místech nacházela, a podle nevěstince s názvem Benátky. Od konce 14. století do počátku 18. století ulice nesla jméno V Jeruzalémě nebo Jeruzalémská, protože právě na místě veřejného domu založil Jan Milíč z Kroměříže v druhé polovině 14. století Nový Jeruzalém, školu – seminář kazatelů a útočiště kajících se žen. Dnes jsou ve stejných místech budovy policie. Na konci 19. století zde působily řeholnice z Kongregace Šedých sester, které se staraly o nemocné a opuštěné. K úplnému vystěhování kláštera došlo v roce 1949. V tzv. kachlíkárně neboli „na Barťáku“ byla v roce 1947 zřízena věznice Národní bezpečnosti. Od října 1952 se rozšířila o Útvar výkonu vazby Praha 1, po dalším organizačním vývoji byla věznice v září 1963 zrušena. V roce 1950 měla kapacitu dvacet cel pro 120 vyšetřovanců. Byla však mnohonásobně překračována. Na cele stavěné pro 12 vězňů se tísnilo až 45 osob. Tzv. kachlíkára sloužila i jako Hlavní sídlo Státní bezpečnosti (Bartolomějská 14). Dnes objekt využívá Police ČR. Správa vyšetřování StB sídlila v Bartolomějské 10, kde vznikl po sametové revoluci v roce 1989 Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Vyšetřovací metody StB lze srovnávat se způsoby gestapa. Fyzické a psychické týrání byly zcela běžnými metodami výslechu. Budovou prošly desetitisíce vězněných československých občanů.