Dětský pláč
František Wiendl a jeho otec se po únoru 1948 zapojili do protikomunistického odboje. Od jara do podzimu 1949 také převáděli uprchlíky přes železnou oponu. Trasa, kterou Wiendl používal, vedla od Nýrska kolem vesnice Chudenín. Dalším orientačním bodem byl rozbitý křížek u lesa nad Chudenínem. Pokračovala lesní cestou kolem vrchu Lišák a před Medvědí kaplí zabočila do údolí mezi Liščím (Fuchsberg) a Červeným Dřevem. Protože pan Wiendl chodil v noci, kdy je stížená orientace, držel se údolí a terénních nerovností. Údolím došel až k silnici, po které chodily hlídky pohraničníků. Zde musel vždy počkat, až strážci přejdou. K hranici došel po lesní cestě. V té době ještě nebyly na hranicích drátěné zátarasy, byly zřízeny až roku 1951.
Jednou šel se skupinou sokolů, kteří měli s sebou malé dítě. Přestože dítěti lékař naordinoval prášky na spaní, probudilo se a začalo plakat zrovna v nejrizikovějším úseku cesty, když byli uprchlíi u silnice mezi Liščím a Červeným Dřevem, na které hlídkovali pohraničníci. Skupina zalehla do křoví a František Wiendl číhal, jestli hlídka projde kolem. V cest mohli pokračovat až po delším čase, když dítě opět usnulo. Skupina se nakonec dostala bezpečně za hranice, ale František Wiendl ztratil poustu drahocenného času a vracel se od hranic už za světla. Nakonec ho tak zastihli pohraničníci.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.