Stanislav Chromčák

Narodil se 3. ledna 1932 v Ostravě-Hrabůvce. Rodina pocházela z Valašské Polanky, kde je na památníku padlým v první světové válce uvedeno i jméno pamětníkova děda Jana Chromčáka. Škola, kterou Stanislav Chromčák navštěvoval, byla po vánoční besídce roku 1944 kvůli častým náletům uzavřena. Od ledna následujícího roku si Stanislav vedl deník, v němž zaznamenával i pravidelné nálety. Popsal ústup německých vojsk a osvobození Hrabůvky Rudou armádou 1. května 1945. Později pamětník vystudoval Masarykovu rolnickou školu v Opavě, oženil se s Ludmilou Húšťovou a odstěhoval se do jejího rodného Prlova. Dramatické události v této obci za druhé světové války, pomoc partyzánskému hnutí a následný teror vystřídaly po roce 1948 represe místních svobodně smýšlejících zemědělců, mezi nimiž měl Stanislav Chromčák řadu přátel. On sám pracoval jako výpravčí vlaků a dispečer. Nikdy nevstoupil do komunistické strany a režim mu jako hluboce věřícímu křesťanovi bránil v kariérním postupu. K jeho nejsilnějším vzpomínkám na práci výpravčího ve Valašské Polance patří bezpečnostní opatření při průjezdu vlaku s tehdejším šéfem sovětských komunistů Nikitou Sergejevičem Chruščovem. Plánovaná zastávka v Horní Lidči se změnila v nechtěnou komedii s nepodařenou soudružskou zdravicí, protože strojvůdce soupravu nedobrzdil a o několik desítek metrů minul slavnostní pódium v Horní Lidči. V roce 1968 dostal Stanislav Chromčák ve službě anonymní zprávu o sabotáži na ložisku speciálního cisternového vlaku, který vezl pohonné hmoty pro okupační síly vojsk zemí Varšavské smlouvy a měl v jeho stanici vykolejit.