Jak člověk uslyšel klíče v zámku, tak strnul

Dostupné v: English | Česky

Z Bartolomějské ulice, kde prošel sérií brutálních výslechů, byl Jaromír Jarmara v březnu 1949 převezen do vazební věznice na Pankrác. „Tam mě foukli na celu a hodili mně deku na spaní, na přikrytí. Já jsem k tomu čichl a říkal si: Všechno je krvavý, uschlý, splizlý, hnus. Jak tady můžu vydržet?“ Ani výslechům nebyl konec. Bití a ponižování stále donekonečna pokračovalo. Všichni vězni měli strach, kdo z nich tentokrát přijde na řadu. „Jak člověk uslyšel klíče v zámku, tak strnul, koho zavolají.“ Z Jaromíra se neustále snažili dostat doznání. Vyšetřovatele čím dál víc dráždilo jeho zapírání, a tak používali až sadistických metod. Při jednom z posledních výslechů způsobili Jaromírovi těžký otřes mozku. Po soudu se do vazební věznice na Pankráci Jaromír Jarmara ještě jednou vrátil. Přestože dostal doživotí, omylem byl zařazen na celu smrti, kde odsouzení čekali na popravu. „To byla hrozná noc. Já jsem byl na cele smrti.“ Následně byl přemístěn do normální cely, z níž každý den chodil pracovat do vězeňské stolárny. Jednou ho mistr poslal do korekce, aby tam opravil práh u dveří. Na to, co tam uviděl a uslyšel, Jaromír Jarmara nikdy nezapomněl. Mučili tam zrovna jeho bratra Věroslava. „Bylo mně hrozně. Byl jsem zvyklý dostávat bití, ale mně ho bylo tak líto, když se člověk nemůže bránit. Ruce svázaný, kolem krku železa, nohy svázaný.“

Galerie (3)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Jaromír Jarmara

Narozen v roce 1923 v obci Třeština u Mohelnice. Po únoru 1948 byl coby pohraničník napojen na poručíka Voborského, který spolupracoval s odbojovou skupinou Praha-Žatec. Ta pomocí vojenského puče chtěla svrhnout komunistickou diktaturu. Pamětník skupině předával informace o lidech na západě, kteří spolupracovali s StB. Po prozrazení skupiny byl 2. března 1949 zatčen a odsouzen na doživotí. Původní návrh zněl na trest smrti a neváhali ho podepsat ani někteří občané Třeštiny. V otřesných podmínkách strávil bezmála deset a půl roku, konkrétně ve věznicích na Pankráci, na Borech, v Leopoldově a ve Valdicích. Seznámil se tam s celou řadou významných osobností - například s plukovníkem Karlem Lukasem, generálem Karlem Janouškem a dalšími důstojníky. Stejně tak byl z politických důvodů uvězněn i jeho bratr Věroslav Jarmara. V Leopoldově se Jaromír v zastoupení otce oženil s přítelkyní Svatavou. Ta kvůli tomu byla ihned propuštěna z práce a několik let nemohla sehnat zaměstnání. Po propuštění na svobodu se pamětník vrátil do rodné obce. Místní obyvatelé ho mezi sebe nepřijali a ani práci nemohl nikde sehnat. Hrozilo mu nové věznění za příživnictví. Nakonec byl zaměstnán v zábřežské pobočce podniku MEZ Postřelmov. Dostal tu nejhorší práci a byl neustále sledován ředitelem, který měl za úkol na něho donášet. I jeho děti měly později velké problémy s přijetím na studia. V současnosti žije pamětník v Hrabové.

Další informace

Pankrác

Dostupné v: English | Česky

During the First Czechoslovak Republic they executed people here on the gallows. The number of the casualties cannot be even compared with the period of Nazi occupation. Between 1943 and 1945 they executed over a thousand of people, including women, by guillotine in the so-called “axe room.” After the war there were public executions of Nazi criminals and collaborators. The executions continued during the communist period and since 1954, Pankrác prison was the only place of executions in Czechoslovakia. The last death penalty was executed in February 1989. The total number of the executed was 1580.