Jak dlouho to trvalo, nevím
Bohuslav Bubník prošel v létě 1942 sérií výslechů na pražském gestapu v budově neblaze proslulé Pečkárny. Dodnes o tom velice nerad mluví: „Zatáhli těžké záclony, okna byla do dvora. Při prvním výslechu mně bylo oznámeno, že jsem tolikátého a tolikátého byl u Nováků a že jsem měl aktovku a balík. Chtěli vědět, co vím o parašutistech, kterým to bylo určeno.“ Bohuslav Bubník skutečně intenzivně spolupracoval s manžely Novákovými v odbojové skupině Jindra. Stal se jejich spojkou s mělnickou základnou skupiny: „Bleskově mi proletělo hlavou, že nesmím nic přiznat a že z toho musím nějak vybruslit. Tak jsem řekl, že to bylo pouze pro tu rodinu a o ničem jiném že nevím.“ Gestapo se s takovou odpovědí samozřejmě nespokojilo a snažilo se informace z pamětníka vymlátit. „Měli dva pomocníky, kteří byli jen v košilkách, a když zjistili, že jsem ‚kaput‘, tak se šli do vedlejší místnosti posilnit. Na stole měli třešně. Tehdy jsem si říkal: ,Já ještě kaput nejsem... Ještě o sobě vím, nesmím nic přiznat a musím se držet.‘ Takže jsem se postavil a výslech pokračoval. Tak to šlo vždycky až do dalšího ‚kaputu‘. Jak dlouho to trvalo, nevím.“ Z celé mělnické skupiny se od výslechů vrátili jen dva: Bohuslav Bubník a Otto Paneš, který absolvoval podobné martyrium. Zbývající členové byli i s manželkami popraveni.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Bohuslav Bubník
Narodil se 22. dubna 1918 v Mělníku a vystudoval zde Vyšší ovocnicko-vinařskou školu. Pokračoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze, ale studium nedokončil kvůli uzavření českých vysokých škol v roce 1939. Od svých pěti let byl členem Sokola a za války se připojil k sokolskému odboji. V něm zpočátku využíval toho, že měl jako zaměstnanec kontrolního oddělení Svazu pro drůbež, vejce a med přístup k potravinám a hodně cestoval. Později dělal spojku, předával informace a byl zapojen do příprav atentátu na Reinharda Heydricha. O činu samotném se však dověděl až po jeho vykonání. Dne 24. července 1942 Bohuslava Bubníka zatklo gestapo a podrobilo ho brutálnímu výslechu. Nic však nepřiznal, nikoho neprozradil a 15. srpna téhož roku byl propuštěn. Snažil se pak být obezřetný, ale po čase se znovu zapojil do odboje. Na konci války shromažďoval zbraně, aby mohl aktivně pomoct osvobozovacím armádám. Po válce se pokoušel oživit sokolské hnutí, ale kvůli politické situaci to nebylo možné. Pracoval v potravinářském podniku Vitana, na státním statku a na okresní zemědělské správě. Vysokou školu mohl dostudovat při zaměstnání až v 60. letech. Po listopadu 1989 se podílel na obnově Sokola a stal se starostou župy. Byl také předsedou základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a členem okresního výboru Československé obce legionářské. V roce 2008 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Řád Tomáše Garriguea Masaryka. Bohuslav Bubník zemřel 15. března 2012.