Jan Haluza

Jan Haluza se narodil 12. července 1914 ve Šternově, dnešním Újezdu u Brna. Od mládí se intenzivně věnoval sportu, stala se z něj atletická legenda, přivezl si medaile z katolických olympiád ve Vídni a Lublani, vybojoval mnoho rekordů a mistrovských titulů. Běhal za Atletický klub Baťa Zlín, kde se setkal s Emilem Zátopkem, jehož se stal prvním a jediným trenérem. Po únoru 1948 mu KSČ nabídla členství ve straně, on odmítl. Následně byl zatčen, obviněn z přípravy úkladů o republiku a z hospodářské špionáže. Odsoudili jej k šesti letům žaláře. Poté byl obviněn ještě z členství ve skupině Milady Horákové a mučen elektrickým proudem v Uherském Hradišti. Bezvýsledně. Kromě několika věznic prošel i lágry, například Vykmanovem, Eliášem, Mariánskou. V táboře Bratrství jej obvinili ze špionáže, za což mu hrozil trest smrti. Při vyšetřování jáchymovské špionáže se nakazil tyfem, dvaadvacet dní blouznil a dočasně ztratil paměť. Po propuštění na svobodu v roce 1954 vykonával manuální zaměstnání a teprve v 60. letech se mohl začít věnovat právnické praxi. Po listopadu 1989 byl oceněn řadou vyznamenání, např. Zlatou medailí za čestný běh životem.

• Další informace