Všechno cenné rozebrali
Otakar Raulím zažil konec druhé světové války v Semilech, kde byl nasazen na práci v dílně na opravu a výrobu proudových motorů Jumo 004 pro potřeby německé Luftwaffe. Těsně před příchodem sovětské armády se 3. května 1945 zúčastnil protiněmeckého povstání a připojil se k improvizované vojenské jednotce, která měla tuto malou továrnu převzít. „Četníci někde měli tajný sklad zbraní. Nás, kluky ročníku dvacet čtyři, vyzbrojili a šli jsme ji obsadit,“ vzpomínal pamětník. „V závodní ostraze byli staří dědci a nechali se odzbrojit. Šlo to úplně hravě. Jedna věc mě ale strašně překvapila: když jsme přišli do místnosti, kde seděli pohlaváři, naši lidi se vrhli na drancování. Kde se v lidech najednou vezme ta touha zmocnit se něčeho, co jim nepatří? Mně se to úplně ošklivilo. Co tam měli cenného, to se rozebralo. Ale to se stává v každé válce, to se snad ani nedá odsoudit.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Otakar Raulím
Narodil se 21. října 1924 v Liberci. Jeho otec Jan Raulím byl italský legionář a silně vlastenecky založený člověk. Po německém záboru Sudet byla rodina nucena Liberec opustit a usadila se v Českém Brodě. Otakar Raulím potom navštěvoval vyšší průmyslovou školu dřevodělnou v Chrudimi. V roce 1942 byl zatčen za nedovolený styk se zajatci, kterým v Rychnově u Jablonce během návštěv své babičky házel přes plot potraviny. Dalších osm měsíců byl gestapem vězněn v Liberci a na uhelné šachtě v Žacléři. Od soudu byl propuštěn domů, ale v následujícím roce byl povolán na nucené práce do říše. Týden pracoval v Junckersových závodech v Lipsku, odtamtud se však znovu vrátil do protektorátu. Po válce začal v září 1945 studovat Vysokou školu dřevařskou ve Zvolenu, ale po únoru 1948 byl pro své protikomunistické názory ze studia vyloučen a musel okamžitě narukovat do armády. Sloužil jako spojař v severočeském pohraničí. Tajně přecházel hranici do Německa a navázal kontakty s francouzskou zpravodajskou. V roce 1950 byl jako agent imperialistické rozvědky odsouzen k 18 letům vězení za velezradu a špionáž. Na svobodu se dostal až v roce 1964. Otakar Raulím zemřel 27. května 2011.
