Praha 8-Karlín, Malého 1
sokolovna · Praha 8, 159 00 Praha, Česká republika
  • Příběh
  • Místo

Když hořel Ruhrgebiet

Dostupné v: English | Česky

V životě Antonína Kachlíka byla sokolovna v Praze-Karlíně dějištěm události, která zásadně poznamenala jeho další pohled na svět. Po maturitě nesehnal na podzim roku 1942 práci a byl totálně nasazen. Musel se dostavit do sokolovny a zde čekat na další pokyny. Po týdnu nastoupil s ostatními do vlaku, který je vezl do neznáma v hloubi německého území, kde měli povinně pracovat pro vítězství Říše. Průmyslovou oblast Porúří v té době ničily mohutné spojenecké nálety a Němci potřebovali pracovní síly na likvidaci jejich následků. Antonín Kachlík a desítky dalších mladých Čechů prošli hasičským výcvikem u policejního útvaru protivzdušné ochrany (Luftschutzpolizei) a v prosinci roku 1942 byli poprvé vysláni do akce. Nálety se opakovaly každý den po setmění. Bombardéry postupovaly ve třech vlnách: první označila osvětlovacími bombami terén, druhá likvidovala ozářené cíle a třetí shazováním fosforových pum ničila vše živé. „Když se ozvaly nálety v Holandsku, to bylo hned vedle hranic, tak už jsme se oblékali, protože když zahoukaly sirény u nás, museli jsme být během dvou minut v plné polní na autech. Všechna se vydala do míst, kam spadly první bomby. Protože se nesmělo svítit, na silnici byla vidět jen řada červených obrysových světel.“ Po třičtvrtěhodinovém náletu zůstalo ve městě na dvacet tisíc mrtvých. Potrhaná, ohořelá a ve vodě z hasičských stříkaček uvařená lidská těla vytahovali z ruin a házeli na nákladní vozy. Pro devatenáctiletého mladíka to byla otřesná zkušenost. Pokud nechtěl skončit v blázinci jako někteří z jeho kamarádů, bylo třeba otupět. Po návratu do Prahy Antonín Kachlík věděl: „Když jsem přežil tyhle nálety, těžko mě zlomí něco jiného.“

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Antonín Kachlík

Antonín Kachlík

Narodil se 26. února 1923 v obci Rozdělov, která je dnes městskou částí Kladna. Vyrůstal v Malé Dobré, než se jeho rodina v roce 1931 přestěhovala do Prahy. Díky tomu dostal příležitost k lepšímu vzdělání na obchodní akademii v Karlíně. V letech války se zapojil do ilegální odbojové činnosti, distribuoval levicové tiskoviny a letáky. V roce 1942 maturoval, a protože nenašel zaměstnání, musel 1. října nastoupit na nucené práce do Německa. Pracoval jako člen hasičské jednotky v Porúří, kde Spojenci prováděli zničující plošné nálety, a podílel se i na záchraně katedrály v Kolíně nad Rýnem. Dovolenky využil k útěku a do konce války pak žil s falešnými doklady v Praze, kde pokračoval v ilegální odbojové činnosti. V té době také vstoupil do KSČ. Po válce studoval na Vysoké škole politické a sociální (VŠPS). V roce 1946 se přihlásil na FAMU a VŠPS opustil. Absolvoval v roce 1950, a protože nemohl nastoupit do Státního filmu Barrandov, odešel jako dramaturg do Divadla pracujících ve Zlíně, kde inicioval vznik nových textů ve stylu socialistického realismu. V letech 1952–1954 vykonával základní vojenskou službu. V té době se oženil s herečkou Květou Houdlovou. K filmové tvorbě se dostal až později. Nejprve nastoupil jako druhý režisér a spolupracoval s Josefem Machem a Bořivojem Zemanem. Kachlíkovým samostatným debutem byl film Červnové dny, který natočil podle vlastního scénáře v roce 1961. Následoval další autorský film Bylo nás deset. Předlohy k oběma snímkům vyšly v knižní podobě. Antonín Kachlík je také režisérem oceňovaného, později trezorového snímku Já, truchlivý bůh z roku 1969 podle povídky Milana Kundery. V letech normalizace Kachlík natočil životopisný film o komunistickém vůdci Klementu Gottwaldovi Dvacátý devátý, za který je dodnes kritizován. Od té doby je také evidován v seznamu spolupracovníků StB. Po roce 1988 se k filmové režii už nevrátil. V letech 1971–1992 vyučoval na FAMU. Napsal a vydal celkem pět knih. Jako poslední vyšel v roce 2003 nerealizovaný scénář Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek.

Praha 8-Karlín, Malého 1

Dostupné v: English | Česky

Karlínská sokolovna vznikla ve stejné době jako další klasicistní dominanty této pražské čtvrti – radnice, kasárna a kostel sv. Cyrila a Metoděje. Sokolovna byla otevřena v roce 1887, dvacet let po založení karlínského Sokola, jako druhá stavba svého druhu v Praze. Původně v ní byl i promítací sál, protože výtěžky ze vstupného pomáhaly splatit půjčku, kterou si sokolové na postavení budovy vzali. V letech první i druhé světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret. V roce 2008 byla tato novorenesanční budova prohlášena za kulturní památku.

Praha 8-Karlín, Malého 1

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo