Vyházeli knihy a šlapali po nich

Synagogu v Novém Jičíně postihla tak jako většinu židovských památek v českém příhraničí zkáza Křišťálové noci. Tento protižidovský pogrom se odehrál v noci z 9. na 10. listopadu 1938. V Německu, Rakousku a Sudetech při něm byly zničeny židovské obchody, synagogy i hřbitovy. V příhraniční oblasti Sudet, nedlouho předtím připojené k Německu, pogromu padlo za oběť zhruba padesát synagog. Většinou byly vypáleny a zdevastovány. O Křišťálové noci v Novém Jičíně referovaly Národní listy 17. listopadu 1938 takto: „Jako v jiných městech v Německu, došlo i v okupovaném Novém Jičíně k protižidovským demonstracím. Němci podnikli útok na synagogu a chtěli ji zapálit, ale upustili od tohoto úmyslu, neboť v templu je plynové osvětlení a v případě, že by vznikl požár, bylo by nebezpečí výbuchu.“ To, že synagoga nebyla zapálena, potvrzuje i novojičínský rodák Max Mannheimer, který byl očitým svědkem jejího ničení. Jako důvod však udává blízkost městské plynárny: „U nás synagoga nemohla být zapálena, nacházela se nedaleko plynárny. Němci na ulici před synagogu vyházeli modlitební knihy, svitky tóry a šály a šlapali po nich. Druhý den přijel otevřený policejní vůz, na kterém už seděli novojičínští Židé. Dva policisté si přišli do prvního patra pro mého tatínka. Říkali mu, že půjde do ochranné vazby, aby se mu nic nestalo. Policista ukazoval i na mě. Matka ale řekla, že mi je sedmnáct, i když mi bylo už osmnáct a půl. Všechny muže mezi osmnáctým a pětašedesátým rokem věku vzali do vazby.“