Člověk – první slovo, na něž jsem si vzpomněl
Bratrství byl po Vykmanově druhý jáchymovský lágr, kde se Jan Haluza ocitl. Právě tady zažil týden krutých výslechů bez jakéhokoli jídla a pití. Přiznání ke špionáži z něj v tomto týdnu ani později vyšetřovatelé nedostali, nakazil se však tyfem. „Když mě táhl eskorťák na vyšetřování jáchymovské špionáže po chodbě hotelu Praha, uviděl jsem tam naráz vodovod, a protože jsem byl žíznivý, okamžitě jsem se k němu vrhl. On vytáhl pistoli, že mě zastřelí, ať jdu od toho vodovodu, že je to tyfový vodovod. Chtěl mě odstřelit, ale už jsem se napil. Když jsem se dostal na lágr, tyfus začal působit.“ Haluzu převezli do nemocnice v Karlových Varech, kde 22 dní blouznil, zdálo se, že umírá. Na nohách měl navzdory nemoci metr dlouhé řetězy; na jedné noze pevně zabudované a na druhé noze byl otevírací zámek, který se otevřel, a na noc vězně připoutali k posteli. „Najednou po těch dvaadvaceti dnech jsem otevřel oči, díval jsem se kolem sebe a dva nebo tři dny jsem vykřikoval č, č, č. Ztratil jsem totiž paměť a všichni si mysleli, že jsem blázen. Ten třetí den jsem ale vykřikl slovo ,člověk‘. Já jsem totiž kolem sebe viděl lidi, spoluvězně, a skutečně jsem si vzpomněl na první slovo, člověk, že mám vedle sebe člověka.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.
