Bombardování v prvních hodinách míru

Druhá světová válka skončila o půlnoci 8. května 1945, ale lidé přicházeli o život i v následujících dnech. Češi se vraceli z nucených prací a koncentračních táborů, městem táhly kolony uprchlíků z fronty a z osvobozených území. „Přes Mladou Boleslav šel proud Němců na jih,“ vzpomíná Eva Machková, které tehdy bylo 14 let. „Utíkali před Rudou armádou. Byla to prchající armáda a lazarety. Takže vojáci, ale vojáci z konce války – patnáctiletí kluci a padesátiletí strejcové. S nimi nebyl vůbec žádný problém. Naši je normálně odzbrojovali, Němci zbraně klidně odevzdávali a hlavně se snažili uprchnout.“ Eva se po ránu vydala s rodiči do města. „Šli jsme po cestě od Kosmonos, asi tam, kde je dnes autobusové nádraží, a jak jsme se rozhlíželi, uviděli jsme pár letadel. Za námi stál český důstojník a najednou zakřičel: ,K zemi!‘ Padli jsme do příkopu s začalo bombardování. Všechno šlo do lidí. Znám člověka, který se jeden den vrátil domů z koncentračního tábora a druhý den přišel při bombardování o ženu a dceru. A navíc to byl strašlivý masakr prchajících Němců.“ Na město ten den spadlo kolem 700 bomb. Pamětníci si událost dodnes vykládají jako incident ze strany Němců, jimž šlo o to zničit za sebou archivy a některé továrny. Ve skutečnosti však Mladou Boleslav v té chvíli již zcela nečekaně bombardovala Rudá armáda. Důvody nejsou jasné ani historikům. Podle některých se Sověti obávali, že by německé jednotky unikající na západ do amerického zajetí mohly ohrozit Rybalkův tankový průlom od Drážďan ku Praze, a proto ničili dopravní uzly na sever od hlavního města. Přesnou odpověď dají až odtajněné archivy.