Souostrovím svobody
Robeč, fara
1978–1981 v nájmu manželů Princových · Robeč 2, 411 08 Úštěk, Česká republika
  • Příběh
  • Místo
  • Kvíz

Naše děti vyšly do sněhu v bačkorách

Dostupné v: English | Česky

„Severní Čechy byly propojené, takže za námi zase jezdili různí přátelé, hrálo se divadlo, četly se básně, malovalo,“ vzpomíná Květa Princová na život na robečské faře. Přestěhovali se sem s manželem poté, co jim komunisté vyvlastnili dům v Rychnově. Fara byla v havarijním stavu. Jedna strana byla úplně spadlá, na jejím místě zůstal jen klenutý sklep. V něm si Princovi a jejich hosté udělali kapli a každé nedělní ráno se tu věnovali duchovním cvičením.

„Přes den se pracovalo, sedělo, zpívalo, cokoliv, ale ráno jsme se dobrovolně sešli v tom sklepě, chytili se za ruce a modlili se,“ vzpomíná Jan Princ. „Byla mezi námi zvláštní soudržnost lidí, lidí dole, těch vyděděných. Dodávali jsme si tak sil na další týden.“

Tajné policii ovšem netrvalo dlouho jejich barák vypátrat. Obrátili se na kapitulního vikáře litoměřické diecéze Josefa Hendricha, pod jehož úřad pronájem spadal, a přiměli ho, aby pobyt novým nájemníkům zrušil, přestože ve smlouvě měli přislíbeno, že zde mohou bydlet příštích deset let. Princovi se nejprve obrátili o pomoc na kardinála Tomáška, ale marně. Jan Princ se tak nakonec rozjel přímo za vikářem Hendrichem, který byl v té době hospitalizovaný v nemocnici. Po osobní rozmluvě svůj verdikt zrušil a předal Janu Princovi písemné potvrzení.

Když ale 18. prosince 1981 přijeli na Robeč estébáci se stěhovacími vozy a Jan Princ jim ukázal Hendrichovo písemné potvrzení, roztrhali ho. Vtrhli do domu se samopaly a vlčáky a rodinu vystěhovali na ulici. „Už jsem měla napečené cukroví a zabalené dárky,“ vypráví Květa Princová. „Naše děti vyšly ven do sněhu v bačkorách. Naštěstí nám sousedé na pár měsíců pronajali pokojík nad místní hospodou. Bez pomoci přátel bychom to tehdy asi nezvládli.“

Hodnocení


Hodnotilo 0 lidí
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit! 

Trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Květoslava Princová, rozená Veselá

Květoslava Princová, rozená Veselá

Narodila se v roce 1950 v Lipníku nad Bečvou. Vystudovala VŠCHT v Praze v oboru makromolekulární chemie. V 70. letech se v bytě rodiny Němcových seznámila s lidmi z undergroundu a poznala tu i svého budoucího muže Jana Prince. V roce 1976 společně koupili dům v Rychnově, kde pořádali přednášky a setkání svobodomyslných lidí a který zároveň sloužil jako dům na půl cesty pro lidi s psychickými problémy. V roce 1978 jim komunisté dům bez náhrady vyvlastnili. To samé se opakovalo s domem v Robči a Mastířovicích. V roce 1986 se odstěhovali do Nenakonic poblíž Olomouce, kde Květa Princová žije dodnes. Po revoluci vystudovala humanitní vysokou školu, vedla kancelář olomouckého primátora, pracovala v charitě a spoluzakládala obor sociální a humanitární práce. Dnes je odbornou asistentkou na Katedře křesťanské sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Robeč, fara

Dostupné v: English | Česky

Po vyvlastnění domu v Rychnově, který komunisté vyhodili do povětří, manželé Princovi věděli, že si nemohou shánět pronájem dalšího baráku na své jméno. Komunisté by jim v tom zabránili v samotném zárodku. Faru v Robči si proto pronajali v roce 1978 spolu se salesiánským knězem Františkem Hochmanem – pronájem svými jmény ovšem zaštítili Hochmanův bratr Jiří a jeho manželka. I tady se noví nájemníci snažili rozvíjet svobodné společenství, v jednom se ale zdejší „barák“ od těch ostatních lišil. Mnohem více než jinde se tu praktikovala duchovní cvičení, která vedl kněz František Hochman. I z tohoto domu je ale komunisté nakonec vyhnali. Stalo se tak několik dní před Vánoci 1981 zrušením nájemní smlouvy.

Robeč, fara

Na tomto místě

Zadejte prosím Váš e-mail a heslo
Zapomenuté heslo
Změnit heslo
Zadejte prosím Váš e-mail a heslo