Chtěli spolupráci, ale Bůh mi pomohl
Miluška Havlůjová předala spojce na západ otcovy poznámky popisující, co zažil jako politický vězeň v uranových lágrech v roce 1949. StB zpravodajské materiály zabavila: „Sebrali mě 26. května 1953. Přivedli mě k výslechu do vyšetřovny v Bartolomějské. Na věšáku visely moje šaty a referent říká: ‚Můžete se jít podívat z okna?‘ V Konviktský jezdila paní s kočárkem, ve kterém bylo dítě zhruba stejně staré jako byl můj syn. Mohlo to trvat tak půl hodiny. Referent mi řekl: ‚Když podepíšete spolupráci, pustíme vás domů. Tady jsou šaty.‘ To byla jedna z nejhorších chvil v mém životě. Odehraje se ve vás všechno možný. Jsem věřící člověk a v té chvíli bezradnosti jsem se začala modlit: ‚Pane Bože, prosím Tě, pomoz mi.‘ Cítila jsem, jako kdyby vedle mě Bůh stál. Najednou mi bylo jasné, že to prostě podepsat nemůžu,“ vypráví Miluška Havlůjová, kterou po tom, co odmítla podepsat spolupráci a donášet na svého otce, zavřeli na několik dní do korekce. Samovazba trvala několik měsíců. Odsoudili jí na deset let, po dvou jí propustili na amnestii pro matky s dětmi.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.