Narodit se v Reichenbergu, žít v Liberci

Ve vyprávění Rudolfa Pilaře ožívá svět plný národnostního napětí mezi Čechy a Němci v době, kdy spolu ještě žili v jedné zemi a v jednom městě. Připomíná nám i násilný konec tohoto soužití, ohraničený z jedné strany válkou a nacistickým pokusem o likvidaci českého národa a z druhé strany vyhnáním Němců po válce. Sám Rudolf Pilař byl do střetu o to, kdo v této zemi smí zůstat, osobně zatažen, když byl jako jeden z mladých lidí narozených v roce 1924 „darován“ protektorátním ministrem školství Emanuelem Moravcem vůdci Třetí říše Adolfu Hitlerovi – jako pracovní síla pro válečné hospodářství. Po válce každodenní národnostní třenice mezi Čechy a Němci z Liberce zmizely, protože Němců tu zbylo jen pár. Přesto je krach česko-německého soužití jedním z důležitých odkazů libereckých dějin. Je to odkaz zcela aktuální – naučit se žít s „jinými“ v jednom městě, to se nás týká pořád, i když ti „jiní“ už nejsou Němci. (Příběh je součástí projektu Živá paměť Liberec–Reichenberg, www.zivapamet-liberec.cz.)