Na Housce jsem zažil nejkrásnější roky

Mladý evangelický duchovní Svatopluk Karásek byl počátkem 70. let zbaven státního souhlasu s výkonem duchovní služby. Jeho manželka Stáňa tehdy pracovala jako psycholožka v Lobči. Karáska na nátlak StB odmítli přijmout na místo krmiče v okolních JZD, zaměstnání nakonec překvapivě našel na nedalekém hradě Houska, kde měla toho času depozitář univerzitní knihovna. Možná se státní moc domnívala, že na veřejnosti nepřístupném hradě uprostřed lesů bude od rebelujícího kněze pokoj. V tom se však zmýlila – Karáskovi styk s věřícími chyběl, a když nemohl kázat, rozhodl se zpívat písničky a sblížil se s rodícím se undergroundovým hnutím. Někteří jeho přátelé začali na Housce pracovat, jiní dojížděli o víkendech, setkávali se zde vlasaté „máničky“ i nezávislí duchovní. Skupina Plastic People Of The Universe zde dokonce natočila své slavné album nazvané Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned. V nevytopitelném hradě byla muzikantům zima, nahrávka se přesto podařila. „Zní to dost amatérsky, ale určitá atmosféra z Housky tam zachycená je,“ soudí dnes Karásek, který zpětně léta strávená po boku manželky, dětí a okruhu přátel na Housce hodnotí jako krásné období, kdy uprostřed nesvobodné země mohli žít opravdu svobodně. Vše vzalo za své v březnu roku 1976, kdy byl Karásek zatčen a odsouzen v monstrprocesu s elitou domácího undergroundu. Na Housku se už nevrátil.