Osudné výstřely

V květnových dnech roku 1945 se po silnici mezi Jihlavou a Táborem pohybovali směrem na západ vojáci wehrmachtu, příslušníci SS, maďarští vojáci i obyčejní němečtí civilisté, kteří se snažili zachránit před postupujícími Sověty a dostat se do zajetí Američanů. Vcelku spořádaný ústup se zdramatizoval 9. května v obci Lejčkov, jejíž obyvatelé sledovali prchající nepřátele s nadějí, že možná už za pár hodin se tou samou silnicí poženou sovětské tanky. Několik minut po poledni se – nejspíš z nedalekého lesa – ozvaly výstřely a zasely zmatek mezi německé vojáky. V přesvědčení, že se stali terčem útoku partyzánů či dokonce předsunutých sovětských jednotek, začali Němci bezhlavě pálit do všech směrů. Stříleli do prchajících civilistů i na jednotlivé domy, které potom začali cíleně vypalovat. Běsnění Němců nepřežilo 23 lidí, dalších patnáct bylo zraněno. Osm hospodářství lehlo popelem. Klíčová otázka, kdo masakr vlastně vyprovokoval, zůstává nezodpovězena. Pamětníci se ale vesměs shodují, že řádění německých jednotek skutečně vyvolala palba partyzánů ukrytých v lese.