Bože, jestli opravdu jsi...
Stanislav Lekavý byl ve svých osmnácti letech odsouzen komunistickým režimem k dvouletému trestu odnětí svobody. V roce 1949 byl poslán do korekce ve věznici v Plzni na Borech. Vzpomíná, že tam strávil tři týdny plné nesnesitelného bití, utrpení a strachu. „Za ten necelý měsíc jsem zešedivěl a také mně padaly vlasy. Od té doby mám takovou poruchu řeči. Tenkrát jsem měl tak velikou, že jsem si musel vzpomínat na každé slovo.“ Stanislav Lekavý byl po celou dobu připoután těsnými želízky, které mu způsobovaly na rukou krvavé rány. Z neléčených odřenin dostal otravu krve a trpěl hroznými bolestmi. Žádost o lékaře mu byla okamžitě zamítnuta. „Byl jsem blízko smrti, protože jsem neměl žádnou naději. Bez lékaře otrava krve a strašná bolest. Dokonce tak veliká, že člověk chvílemi zaomdlíval. Chvílemi mě nic nebolelo.“ Najednou si vzpomněl na silně věřící maminku. „Tak jsem jaksi v duši zavolal: ,Bože, jestli opravdu jsi… , tak mi zachraň život.' Potom jsem z nějakého pocitu zoufalství celou tu ránu vykousal, vyhryzal, vycucal a padl do bezvědomí. Ráno mě kopnutí bachaře vzbudilo a ruka už se polepšila. Přežil jsem to a říkám – druhé narození.“ Tato událost se stala pro Stanislava Lekavého zlomovým okamžikem života. Od té chvíle začal vážně přemýšlet o budoucím křesťanském životě.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Not a part of any route.
Comments
No comments yet.