Studenti byli rozděleni na kulaky, kapitalisty a ty ostatní

V únoru 1948 chodil Vladimír Hradec v Poděbradech na reálné gymnázium. „Ráno po převratu jsme šli do školy a potkávali jsme milicionáře. Museli být na něco takového připraveni, mít flinty nachystané. Jinak by jich nebylo tolik.“ Hradcův profesor latiny Puček, který byl do té doby národním socialistou, se prohlásil za předsedu akčního výboru gymnázia a spolu s vybranými studenty se odešel přihlásit ke komunistům. Ostatní učitelé a žáci na dění hleděli s překvapením. „Okamžitě začalo nucení ke vstupu do Svazu mládeže pod heslem ,kdo nejde s námi, jde proti nám‘.“ Někteří studenti, především ti, kteří byli prohlášeni za „syny kulaků“, měli problém dostat se k maturitě či jim bylo bráněno ve vstupu do školní budovy. „Lidé si zvykli, byla to prostě realita – nedalo se nic dělat.“ Hradcovi spolužáci z komunistických rodin se začali znatelně povyšovat nad ostatní. To se ostatně dělo již od roku 1946, kdy komunisté vyhráli volby. „Bylo patrné, že se studenti začínají rozdělovat: to je syn kulaka, to je syn kapitalisty…“ Vladimír Hradec nakonec gymnázium absolvoval v roce 1950. Ve stejném roce, ale ve vedlejší třídě, maturoval Ctirad Mašín.