Kam s tou plachtou?

Studia ekonomie nebyla mladému Jindřichovi Šollemu vůbec po chuti. „Spíš by se našlo u krávy nadání ke hře na citeru, než u mne atom pochopení pro podvojné účetnictví.“ V souladu s pragmatickým pohledem tohoto oboru na svět nebyly ani jeho levicové názory. „Slovo obchod mi připadalo jako hřebík v botě a  stejně nepříjemné pocity mi působily ostatní předměty – osnovy ekonomických věd od kupeckých počtů, algebry, logaritmů a  obchodních nauk až k  účtovědě. Ze směnečného práva jsem si udělal nejasný obrázek, že to má něco společného s  podvody a zlodějnou. Ovšem zlodějnou zákony chráněnou. Ale své názory o užitečnosti nákupu zboží za směnky jsem si pro jistotu nechával pro sebe.“ Byla to nicméně právě nenáviděná  ekonomická škola, kde přišel ke jménu Plachta, které si později zvolil coby umělecký pseudonym. Svůj podíl na něm měla též jeho maminka, která mu za tehdejšího všeobecného nedostatku oblečení ušila doma dlouhou pláštěnku pelerínového střihu, kterou nosil přes kratší kabátec. Její lehká látka se při rychlejším pohybu vzdouvala jako lodní plachta. Když se tak jednou mladý student snažil vyhnout pátravému pohledu jednoho ze svých učitelů, profesora Junga, jeho úhybný manévr nezůstal nepovšimnut. Kantor situaci doprovodil zvoláním „Vidím vás, plachto!“ či podle jiné verze „Kam s tou plachtou?“ Jindřichovi spolužáci tak Šollemu začali přezdívat Plachta a on tento alias postupně přijal za svůj.