Partyzán za skříní

V období vánočních svátků v roce 1944 přišla do domu Kordíkových náhlá německá kontrola. Zatímco Němci obdivovali krásný vánoční stromek, šestnáctiletá Lýdia měla zlou předtuchu. Nenápadně opustila domek a přešla dvůr do stavení patřícího tetě. Se zděšením zjistila, že v ložnici sedí člen partyzánské skupiny Ondrej Slanina, který si přišel z doliny pro proviant, a v klidu čte noviny. Kam jej rychle ukrýt? V rozích pokoje stály dvě těžké skříně. Lýdia zachovala chladnou hlavu: „Škubla jsem těžkou skříní, postavila jsem za ni malou stoličku a říkám: ‚Stoupněte si na tu židličku a Bůh chraň, abyste stoupl dolů,‘“ vyprávěla později. „Zatlačila jsem to, letěla jsem k druhé skříni, také jsem ji dala šikmo a běžela jsem k východu. Už tam byli Němci!“

Vojáci prohledali postele i prostor pod nimi, puškou shrnuli oblečení ve skříni a po dvou kusech je odsouvali. Pak přešli k druhé šikmé skříni, jeden si klekl a podíval se i pod ni. Lýdia se chvěla strachy a čekala, že partyzána odhalí a oba je zastřelí. Německý voják se ale narovnal a pronesl: „Gut.“ Když odešli, pokoušela se Lýdia skříň odtáhnout, aby mohl partyzán Ondrej Slanina ven. Tentokrát ale s nábytkem nehnula. Teprve společně se sestrou skříň odsunuly. Strach jí předtím dodal obrovskou sílu.