Hlavu jsem měl plnou střepin

Available in: English | Česky

Když v srpnu 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, sloužil Leo Eliáš u pracovního oddílu poblíž Bánské Bystrice. Vzpomíná, jaké tehdy mezi vojáky a lidmi zavládlo nadšení. Zpívalo se, deklamovala národní báseň Mor ho od Samo Chalupky. Spolu s ostatními z jednotky odjel do Zvolena, kde dostali uniformy a pušky, a stal se vojákem 1. československé armády na Slovensku. Zacházet se zbraní, střílet a další vojenské dovednosti se učil „za pochodu“. Přidělili jej ke strážní službě u vodárny v Banské Štiavnici, kde se dostal do svého prvního bojového nasazení v kótě nad obcí Sandrik: „Němci byli šikovnější. Přiblížili se, ani jsme nevěděli jak. Bylo vidět, že už toho mají také dost a nechtěli nás zabít,“ vypráví. „Hodili nám tam plechový granát. Dostal jsem spoustu střepin do hlavy, helmy jsme my povstalci neměli. Odevšad tekla krev.“

Lea odvezla sanitka do hlavní vojenské nemocnice v Banské Bystrici. Odtud se dostal spolu s dalšími 12 chlapci do Sliače a odtud odletěli vojenským letadlem do Lvova. Leo Eliáš se tu po uzdravení přihlásil do 1. československého národního sboru a znovu se zapojil do osvobozování Slovenska.

Gallery (2)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Routes

Add to user route

Comments

No comments yet.

Insert comment

Leo Eliáš *1921

Narodil se ve městě Sečovce na východním Slovensku. V roce 1942 nastoupil na základní vojenskou službu k pracovnímu oddílu, vykonával především zemní práce. Na počátku Slovenského národního povstání se zúčastnil oslav v Banské Bystrici. Přihlásil se do 1. československé povstalecké armády. Nejprve vykonával strážní službu u vodárny v Banské Štiavnici. Během obrany kóty nad obcí Sandrik byl zraněn. Při evakuaci nemocnice v Banské Bystrici byl převezen do Sliače a odtud odletěl letadlem, které přivezlo vojenský materiál pro povstání, do Lvova. Po měsíční rekonvalescenci v kyjevské nemocnici dostal cestovní příkaz do Krosna v Polsku. Zde se přihlásil jako dobrovolník do 1. československého národního sboru. Vykonával strážní službu u polního soudu, prokuratury a na jiných místech. Při cestách na hlavní štáb doprovázel svého nadřízeného doktora Františka Vohryzka. Konec války ho zastihl ve službě v Liptovském Svatém Mikuláši. S vojenským sborem se dostal do Prahy, kde po asi sedmi měsících demobilizoval v hodnosti četaře. Nastoupil do národního podniku Tatra, kde pracoval jako automechanik až do penze.