Zátah
Zatímco první dvě setkání polského a československého disentu mělo spíše výletnický nádech, to další 1. října 1978 znemožnil razantní zásah policejních složek obou států. Mělo se na něm podílet okolo čtyř set uniformovaných příslušníků a jejich kolegů v civilu. Podle dobové zprávy Václava Havla hlídala polská a československá Veřejná Bezpečnost, vybavená auty s radiovou technikou, nejen Cestu československo–polského přátelství, na níž se měla schůzka uskutečnit, ale také přilehlá horská rekreační střediska, lanové dráhy a přístupové cesty. Z československé strany se sedm účastníků setkání pokoušelo dojít různými způsoby na smluvené místo, většinu však na cestě zadržela bezpečnost. Václav Havel, Rudolf Battěk a Pavel Landovský se poté raději sami z blízkosti místa setkání vzdálili. Jiřího Bednáře bezpečnost několik hodin vyslýchala v kiosku u Obří boudy. Poblíž polská Bezpečnost zadržela také tři členy Výboru na obranu dělníků KOR: Adama Michnika, Jana Lityńského a Piotra Naimského. Jaroslava Šabatu, Jiřího Němce a Tomáše Petřivého zadržela česká bezpečnost nedaleko lanovky na Sněžku. Jaroslava Šabatu bezpečnost obvinila z útoku na veřejného činitele, čehož se měl dopustit tím, že uštědřil facku policistovi, který jej napadnul.
V následujících měsících po zásahu proti polským a československým disidentům se podstatně zvýšila četnost kontroly turistů na Cestě československo–polského přátelství. Polští pohraničníci považovali některé z kontrolovaných osob za „známé“ disidenty a svého podezření se prý nechtěli vzdát ani poté, kdy nic netušící turisté předložili své osobní doklady. Podobné obavy projevoval v následujících letech také bezpečnostní aparát komunistického režimu v Československu. Ještě na jaře 1981 se v plánech X. správy SNB zmiňoval jako trvalý úkol kontrola „Havlova kanálu“ v Krkonoších.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Comments
No comments yet.