A pak si Havel s Wałęsou podali ruce

Přestože se setkání českých a polských disidentů na společné hranici konala na konci 80. let poměrně často, pořád nebyla bez rizika. Další schůzku u Jablůnkova v Beskydech v roce 1988 rozprášili polští pohraničníci, a o několik týdnů později naopak StB zadržela brněnckého disidenta Petra Pospíchala, který následně strávil bez soudu pět měsíců ve vězení. Když v létě 1988 naplánoval Polák Waldemar Frydrych se svým happeningovým hnutím Pomerančová alternativa akci „Bratrská pomoc věčně živá“ a 19. srpna 1988 dvě stě lidí ve starých uniformách a s dětskými pistolkami postupovalo směrem k československé hranici na Sněžce, pozatýkali policisté okolo sedmdesáti osob.

Československo-polské hranice se ale navzdory policejnímu zatýkání a zastrašování postupně proměnila v tehdejším socialistickém táboře ve výjimečné místo, kde vyjma schůzek disidentů probíhala koncem 80. let už i setkání zástupců pacifistických či náboženských hnutí, pořádaly se ekologické protesty proti výstavbě koksovny ve Stonavě a rekreačních objektů na Sněžce.

Tečkou za skrytou kapitolou česko-polských moderních dějin se stal 17. březen 1990. Kousek od místa, kde se před dvanácti lety poprvé sešli disidenti z obou států u láhve pálenky s lidskou tváří, si podali ruce Havel a Wałęsa.