Dav mě drtil

Jak policisté stlačují demonstranty ze dvou stran, dostávají se k čelu průvodu první zmlácení studenti. Jsou celí od krve. Dav je stále víc a víc presován a mnozí demonstranté se začínají dusit. „Měřím 161 centimetrů, takže jsem nic neviděla. Dostávaly se ke mně jen výkřiky bolesti, strachu a paniky,“ vzpomíná Věra Krincvajová na demonstraci ze 17. listopadu 1989. Pak se ocitla kousek od květinového stánku. Na jeho střeše stáli studenti, kteří ji chtěli vytáhnout za špičky prstů nahoru, Věra se jim ale vysmekla a spadla kyčlí na nějaké železo. Pak skočila do davu pod stánkem a ten ji postupně sunul k podloubí u Mikulandské, kde do lidí řezaly červené barety. „Najednou mě chytil nějaký kluk a říkal, že mě provede ven, že už takhle vytáhnul tři holky. Zabalil mě jako medvěd do svojí péřové bundy, abych nedostala pendrekem přes hlavu, a vyvedl mě ven. Pak se vrátil pro další holku.“