Komunistické kladivo na odbojáře

Je šest hodin ráno sobota 22. července 1950. Lidé ve Žlebech míří do zaměstnání, neboť v tu dobu je sobota běžným pracovním dnem. Mezi chodci se objevuje i nedávno uzdravený komunistický funkcionář Alois Blažek. Kráčí ulicí Ke Hrázi na vlak. Když se dostane do vzdálenosti asi třiceti metrů od hostince Na Hrázi (dům čp. 76), třeskne zleva směrem od zdi zámeckého parku jeden jediný výstřel. Blažka zasáhne do hýždě. Postřelený zareaguje pohotově: přeběhne ulici směrem ke zdi, k níž se přitiskne. Střelec, který je za ní ukryt na jednom ze stromů, ho tím ztratí z očí a nemůže svůj čin dokonat. To už se ale sbíhají první kolemjdoucí. Někteří se snaží pachatele zadržet, brání jim v tom však zeď, kterou musí překonat. Iniciativně si počíná zejména předseda MNV Vladimír Kořínek, který organizuje zátah kolem celého zámeckého parku. Atentátník nicméně bez problémů zmizí. Postřelený Blažek odejde po vlastních do hostince, kde je provizorně ošetřen. Zanedlouho pro něj přijede sanitka. Vypadá to, že má opět obrovské štěstí a přežije i druhý atentát. Není to však pravda. Do rány, která vypadá banálně, se dostane infekce a komunistický funkcionář na její následky o dva později v čáslavské nemocnici podlehne.

StB doslova běsní. Nepolapitelný fantom navzdory měsícům namáhavého vyšetřování, které se jevilo tak slibně, opět udeřil. Nyní dokonce za bílého dne a uprostřed obce. Aniž ho kdokoli spatřil. Jen jedna svědkyně si všimla šustícího a hýbající se křoví v místě, odkud padl výstřel. Rozpoutá se další kolo zatýkání, kterému asistují i vojáci z posádky Čáslav. Ti se účastní domovních prohlídek a také uzavřou všechny výpadové silnice ze Žlebů. Podezřelí občané jsou v autobusech sváženi do Pardubic, kde je příslušníci StB podrobí nepředstavitelnému teroru. Někteří se pokusí o sebevraždu, aby trýznění unikli. V té době přijde jakýsi iniciativní policista s originálním vysvětlením fantomových překvapivých útoků i útěků: K atentátům a sabotážím prý dotyčný vyráží z neznámých podzemních tajných chodeb žlebského zámku, kam po spáchání činu opět uniká. Jedná se o dosti fantasmagorický nápad, ale alespoň vysvětluje policejní neúspěchy. 

Enormní úsilí vyšetřovatelů opřené o stovky výslechů nakonec přinese plody v podobě vytipování podezřelého. Je jím duševně nemocný bývalý odborný učitel Tomáš Kořínek. Ten se záhy po zatčení dne 3. srpna 1950 přiznává k sabotážím, zaslání jednoho výhrůžného dopisu i k oběma útokům na Aloise Blažka. Autorství výhrůžného dopisu jeho bratrovi Vladimírovi z února 1950 i zapálení jeho stohu, ale odmítá. Tyto činy podle všeho provedli jiní odbojáři. O koho se jednalo, dodnes nevíme.Domovní prohlídka u Tomáše Kořínka skutečně odhalí předměty doličné včetně vražedné pistole použité ve Žlebech.

Před komunistickou tajnou policií vyvstane otázka, co dál? Po krátkém váhání se cynicky rozhodne celou konstrukci o existenci ilegální organizace, která spáchala všechny činy ponechat. Navíc učiní ještě jeden neuvěřitelný krok.

Do čela smyšlené ilegální organizace postaví bratra pachatele, tedy předsedu MNV Vladimíra Kořínka. Tomu určí roli hlavního ideového původce „teroristických činů“! Jako ideologické vodítko použije StB Stalinovu tezi o nepříteli ve vlastních řadách. Vladimíru Kořínkovi nepomůže ani to, že se sám stal jako agilní komunistický funkcionář obětí odbojářů, ani že jeho bratr tvrdošíjně trvá na tom, že činy páchal sám. Sourozenci se navíc téměř nestýkají. Po pěti měsících ve vyšetřovací vazbě je komunistický funkcionář zlomen a před soudem vypovídá podle naučeného scénáře. Spolu se svým bratrem a pomocným dělníkem Bohumilem Krulišem skončí 10. dubna 1951 na pankráckém popravišti. Ostatní odsouzení pak nastoupí kalvárii v komunistických věznicích.