Dolní Bojanovice, fara

První fara v Dolních Bojanovicích pocházela z roku 1753 a pojí se s ní osud hned dvou farářů z rodu Pořízků. František Pořízek působil v bojanovické farnosti 36 let až do své smrti v roce 1939 a získal si pověst „železného faráře“. Svým dlouhým působením dokázal v několika generacích zanechat svou nezaměnitelnou stopu pastýře a učitele. Byla to nepřehlédnutelná a vážená osobnost celé obce i kraje. Později byl také v roce 1930 jmenován brněnskou konzistoří děkanem hodonínským a pouhý rok před svou smrtí jej papež Pius XI. jmenoval papežským komořím. V roce 1908 přibyl na faře malý spolunocležník, Františkův synovec Jaromír. Farář jej ubytoval na žádost jeho rodičů, kteří ho kvůli velké chudobě nemohli držet na škole. Jaromír později vystudoval práva a poté Biskupský kněžský alumnát v Brně a převzal farnost po svém strýci. Farní budova ale byla po druhé světové válce velmi poškozena kvůli bombardování, dělostřelecké palbě, těžkým autům, válečné technice a v neposlední řadě i požáru. Když farář Jaromír Pořízek žádal o finanční zajištění opravy, MNV v Bojanovicích odhadl škodu na 150 000 Kčs a podal žádost na ONV, aby byla fara opravena. Po několika schůzích příslušných orgánů státní správy, po dlouhém a usilovném intervenování P. Pořízka bylo s konečnou platností rozhodnuto o stavbě fary nové. V jarních měsících roku 1947 se započalo s bouráním staré fary a s přípravou na stavbu nové. Studii vypracoval architekt Klaudius Madlmayr z Brna, dodavatelem stavby byl vybrán František Barbořík, zednický a tesařský mistr z Hodonína. Hrubá stavba budovy byla dokončena ještě do začátku zimy roku 1947. Během následujících dvou let práce na dokončení fary postupně pokračovaly a do zatím nezkolaudované fary se počátkem roku 1949 nastěhoval farář Jaromír Pořízek i s novým kaplanem Aloisem Sedlákem. Po dokončení stavby fary bylo kolem budovy rovněž postaveno kamenné zpevnění sahající ke schodišti na parkán u kostela sv. Václava.