Justiční divadlo skončilo rozsudkem smrti
Hodonínská sokolovna 20. března 1950, čtvrt na dvanáct. V tělocvičně provizorně přestavěné na soudní síň začíná jeden z prvních komunistických monstrprocesů, jehož cílem je zastrašit oponenty režimu ze zdejšího silně katolického kraje. Provedení veřejného přelíčení žádal Okresní národní výbor v Hodoníně spolu s okresním velitelstvím Sboru národní bezpečnosti s odkazem na „politickou situaci hodonínského okresu“. O tři dny později padnou drakonické rozsudky. V očích StB proces splnil svůj účel.
Lokální monstrprocesy byly organizovány často mimo soudní budovy v sálech, které dokázaly pojmout větší množství obecenstva. Jednalo se zejména o divadelní sály, sokolovny a hostince. Cílem bylo demonstrovat sílu komunistické moci přímo v místě, kde se odehrály činy – často úplně či zčásti vyfabulované – za které byli obžalovaní souzeni. Soudci, prokurátoři i advokáti byli k procesu vysíláni z centra.
V hodonínské kauze byl předsedou senátu Státního soudu JUDr. Jaroslav Novák, přísedícími soudci z povolání plk. JUDr. Otakar Matoušek a JUDr. Vladimír Podčepický a soudci z lidu Anna Součková a Václav Vošahlík. Za Státní prokuraturu z Prahy dorazili JUDr. Karel Čížek, Ludmila Biedermannová (později Brožová, provdaná Polednová) a Jaroslav Růžička. Rozsudky vynesli 22. března 1950 – Vetejšku odsoudili k smrti, ostatní v průměru na 20 let vězení.
Hlavním cílem hodonínského monstrprocesu bylo zastrašit místní silně katolické a na lidovou stranu orientované obyvatelstvo a také se vypořádat s „odbojnou obcí“ Dolními Bojanovicemi. Kauza zapadá do období, kdy se komunistický režim rozhodl tvrdě vypořádat s katolickou církví. Ve stejné době byl připravován i monstrproces s číhošťským farářem Josefem Toufarem, který se neuskutečnil jen kvůli tomu, že kněz nepřežil brutální zacházení při výsleších.
Týden před hodonínským procesem byla zahájena komunistická represivní akce, tzv. akce K (kláštery). V noci z 13. na 14. března 1950 Státní bezpečnost a Lidové milice přepadly kláštery sedmi největších řádů. Řeholníci byli přinuceni sbalit si nejnutnější věci a následně byli odvezeni do jednoho internačního a několika centralizačních klášterů, vesměs v pohraničí. V noci z 27. na 28. dubna čekal stejný osud zbylé mužské kláštery. Deset dní po hodonínském procesu začal v Praze monstrproces s řádovými kněžími, v jehož průběhu pronesli vynucené svědecké výpovědi také dva odsouzení z Hodonína – Jaroslav Vetejška a Mojmír Bečka.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Comments
No comments yet.