Z 900 vězňů přežilo 28
Městem procházely pochody smrti válečných zajatců během března a dubna. Námi sledovaný pochod smrti došel do města 28. dubna večer. Starosta Lubence nebyl přítomen, jeho zástupce Anton Tregner dostal od velitele transportu SS-Hauptscharführera Gottfrieda Kolacevice rozkaz najít pro vězně ubytování, dát jim jídlo a najít místo pro hromadný hrob. Vězni se ubytovali ve stodolách a už v noci byli někteří zastřeleni. Francouzskému vězni Josephovi Bertletovi se podařilo uprchnout. Střelba pokračovala i ráno. Hromadný hrob byl vykopán v nedalekém akátovém háji pod Nahořečicemi. Podle poválečných svědectví s sebou vězňové do Lubence přinesli 28 mrtvých a dalších nejméně 14 lidí bylo zastřeleno 29. dubna ráno. Svědek Stanko Ramčovič, který pracoval jako zemědělský dělník v obci Libkovice, vypovídal, že šel dopoledne z Lubence a slyšel ve směru hrobu střelbu z automatické pistole, nejprve šest, potom osm ran. Postavil se na silnici tak, aby viděl na místo střelby. Pozoroval, jak do jámy házeli mrtvá svlečená těla. Ten den prý se střílelo v těchto místech až do večera. Byli identifikováni tři vězni, dva z nich připomíná pomník na místním hřbitově jmenovitě. Jednalo se o Paula d’Ortoliho, Maurice Merciera a Meczislawa Walka. Příchodem do Lubence jsme při našem putování opustili Karlovarský kraj a zde cestu po stopách vězňů zakončíme. Vězni však pokračovali dál a po bloudění krajinou okolo Malměřic, Blatna a Velečína byli v Žihli naloženi do vlaku a odvezeni do Lovosic. Odtud jich došlo do Terezína pěšky zbylých 28 z téměř 900.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Comments
No comments yet.