A ta kráva to vzala přes vybělené prádlo

Undergroundové společenství baráku v Mastířovicích bylo zdaleka největší – žilo tu několik rodin a dalších přátel, dohromady i s dětmi okolo 20 lidí. Kromě kulturních aktivit se snažili především o potravinovou soběstačnost, takže pěstovali ovoce a zeleninu a chovali hospodářskou zvířenu. Patřila mezi ni i kráva, kterou na statku chovala Věra Jirousová. Ta se jednou rozhodla, že kráva nemůže být pořád zavřená ve chlévě a že se má pást, a tak si vzala dlouhý provaz, aby kráva měla svobodu.

„Když krávu vedeš a není zvyklá, musíš ji držet blízko hlavy, ale ona měla ten dlouhej provaz. Věra ji vedla po silnici, a teď ty dvě pochodovaly, krávě se to přestalo líbit a utekla jí. Ve vesnici byla jedna slušná paní, která na louce bělila prádlo, jak se to dělalo dřív, a ta kráva to vzala přes ty prostěradla a pak jsme ji honili v kukuřici,“ vzpomíná Jan Princ ve zmíněné knize Baráky. Nakonec i tento dům byl na popud StB Princovým vyvlastněn. Z nepřeberného množství absurdních důvodů tentokrát úřady vybraly ten, že dům má sloužit jako sklad materiálu civilní obrany. Květa s Janem se snažili bránit a jejich právní spor se státní mocí trval dva roky.

„Nakonec nám museli dát rovnocennou náhradu. Byli z toho dost naštvaní, a tak nám tam navezli aspoň stará lehátka. Pak během vichřice v roce 1986 spadnul kus střechy, tak jsme to zabalili, nemělo to dál cenu,“ vypráví Květa Princová. „Po třetím domě v Mastířovicích už ale bylo jasné, že doba ‚baráků‘ skončila – občanské aktivity dobývaly stále více veřejného prostoru a zdálo se, že ‚paralelní polis‘ už splnila svoji roli.“