„Kulturák zeje prázdnotou a u Princů na půdě se zkouší divadlo!“

Po demolici rychnovského baráku Princovi získali pronájem v nedalekých Verneřicích. Komunisté se domnívali, že koncerty a výstavy a vůbec celé společenství, které vzniklo kolem baráku v Rychnově, zanikne, ale mýlili se. Přátelé z Prahy a severních Čech jezdili za Princovými dál. K jejich bytu totiž patřila obrovská půda s dřevěnou podlahou, kam se stoupalo po schodech přímo z kuchyně a kam se pohodlně vešlo padesát lidí. Navíc odpadly práce na opravě domu, takže se noví nájemníci mohli věnovat diskusím, výstavám a především nacvičování divadelních her, například Salome od Oscara Wildea. „Jednou mě předvolali na výslech a ten můj estébák, který mě měl na starosti, povídá: ,No to je teda divný, to mi vysvětlete, že je tu kulturní dům, kterej zeje prázdnotou, a u Princů na půdě padesát lidí cvičí divadlo!‘“ vypráví Květa Princová.

Spřízněné duše našli i mezi místními, především v lékaři a bývalém politickém vězni Hugo Engelhartovi, který měl ordinaci na druhé straně náměstí. Varoval Princovy, když jim estébáci v bytě natáhli odposlech, když je sledovali, jindy zase přinesl zabitého králíka. Premiéru měla Salome na faře v LIbčevsi a velmi dobře ji hodnotil i teoretik umění Ivan Martin Jirous.