Estébáci nám do pokojů naházeli slzné bomby

Po rozehnaném koncertu Plastic People a dalších kapel v Rychnově v červenci 1977 bylo manželům Květě a Janovi Princovým jasné, že budou muset o svůj dům svést nerovný zápas. Žádná ze slavností nebo setkání, které se v jejich baráku odehrávaly téměř každý víkend, se neobešly bez pozornosti Veřejné a Státní bezpečnosti.

Severočeský deník Průboj líčil jejich dům jako „hašišárnu“ a hnízdo „kriminálních živlů“. Po zmíněném koncertu šlo však do tuhého. Ve schránce našli vyvlastňující dekret, kterým jim komunistické úřady oznamovaly, že jejich dům musí být zbořen. „Naši chlapi dělali na vrtech, protože v okolí je nechtěli zaměstnat. Zůstaly jsme tak s Dášou Vokatou v baráku samy s dětmi a rozhodly se, že ho nějak uhájíme,“ vzpomíná Květa Princová. „Říkala jsem si, že nám ho přece nevyhodí nad hlavou do luftu.“ Před plánovanou silvestrovskou oslavou roku 1977 jim ale estébáci naházeli do domu slzné granáty a na dlouhé měsíce jej zamořili tak, že byl neobyvatelný. Květa Princová a Dagmar Vokatá se však nechtěly vzdát. Několikrát umyly celý dům, vycídily hrnce, vypraly peřiny potřísněné slzným plynem. Přesto ony i jejich děti neustále slzely a smrkaly, jak jim olejnaté zbytky plynu dráždily sliznice. Když pak děti onemocněly horečkou, rozhodly se svůj boj vzdát a odstěhovaly se na čas ke svým rodičům. Komunistům už nic nestálo v cestě a vzápětí přikročili k úplnému zboření jejich domu. Vyhodili ho do povětří.