Režisér mě přesadil do první lavice
Po Toufarově smrti 25. února 1950 rozhodl prezident Gottwald a ministři Čepička, Kopecký a Nosek, že číhošťského případu musí být propagandisticky co nejvíce a nejúčelněji využito. Následující dny a týdny plní noviny propagandistické články, inscenované fotografie, karikatury a prvomájové alegorické vozy zesměšňující číhošťský křížek a P. Toufara.
V režii Přemysla Freimana (scénář Jan Kliment) a v těsné spolupráci s StB vznikl v březnu 1950 lživý film Běda tomu, skrze něhož pokušení přichází (dnes exemplární učební pomůcka dokládající metody komunistické propagandy), který byl vyroben v rekordním počtu kopií a distribuován po celé republice. Filmový štáb pod vedením Freimana natáčel také v číhošťské škole. Filmaři vtrhli přímo do vyučování. Marii Barešové tehdy bylo deset let. „Přikázali nám, abychom psali slohové cvičení na téma číhošťský zázrak, což nám diktovali. Mělo to vypadat, jako že jsme to tak dělali z příkazu pana faráře Toufara, ale tak to ve skutečnosti nikdy nebylo. Pak nás nutili, abychom šli ke kostelu a zase nazpátek.“
Že nikomu z filmařů v Číhošti při natáčení nescházel „viník“ Josef Toufar, kterého za jeho nepřítomnosti veřejně obviňují a poplivávají, potvrdil později prokurátor Karel Čížek: „Při filmování prováděném v Číhošti státním filmem Toufar nebyl. Že přítomen nebude, to všichni účastníci odpovědní za film věděli předem. Bylo to zdůvodňováno orgány MV tím, že Toufar je nemocen zápalem plic a nemůže se proto zúčastnit.“ Přitom v té době byl Josef Toufar již potupně zakopán v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Comments
No comments yet.