Ale já jsem ten pohyb křížku viděla taky

Dne 1. února 1950 prováděli na ONV v Ledči výslechy očitých svědků pohybu křížku členové církevního oddělení Státní prokuratury, prokurátoři Karel Čížek, Jaroslav Růžička a Ludmila Biedermannová později Brožová-Polednová, za asistence členů StB z Jihlavy. Protokolárně zaznamenali pětadvacet svědků. Dospělí byli vyslechnuti v Ledči, děti školou povinné ve škole ve Vlkanově a v Číhošti. Všichni svědci trvali na svém – dne 11. prosince 1949 se křížek hýbal a nebyl to žádný zrakový klam. Mezi nimi i Jaroslava Trtíková, která o svém prožitku vyprávěla poprvé 13. prosince 1949 P. Toufarovi, který k nim přišel do hostince v Číhošti: „V rozhovoru s mým otcem pronesl, že mu někdo říkal o pohybu křížku. A já mu povídala: ,Ale já jsem to, důstojný pane, viděla taky!‘ Sepsal si naše výpovědi. A pak jsme byli pozvaní na ONV do Ledče a tam nás vyšetřovali, každého zvlášť pouštěli, abychom se nemohli domlouvat.“