Karel Vrána (1925–2004)

Rodák ze Zahrádky, vystudoval v Římě teologii a filozofii na Lateránské univerzitě a v roce 1950 byl vysvěcen na kněze. Na pár let byl pak poslán jako mladý kaplan „na kopečky“, do zapadlých jihotyrolských kopců v diecézi Bolzano. Na salcburské teologické fakultě byl promován na konci padesátých let doktorem teologie za latinsky psanou disertaci o ekleziologii Štěpána z Pálče. Později vyučoval filozofii na univerzitách v Neapoli a Římě a jako rektor vedl od roku 1978 do roku 1992 českou kolej Nepomucenum, kterou v těžkých exilových i postkomunistických dobách zachránil pro české studenty. Stál u zrodu nejstaršího exilového vydavatelství „Křesťanská akademie Řím“, založeného v roce 1951. Po roce 1990 se vrátil do vlasti, přednášel, vedl vydavatelství a jako mecenáš podporoval řadu kulturních aktivit. Autor esejistických a teologických knih (Experiment křesťanství, Teilhard de Chardin, Dialogický personalismus aj.).