Rozmlátili ho až na kost

Available in: English | Česky

Od jara do léta 1944 proběhla téměř ve všech českých vesnicích v okolí kopce Lázek vlna zatýkání. Pro podezření z napomáhání převádění odbojářů do Jugoslávie si gestapo 24. dubna 1944 přišlo i pro Josefa Hrocha a odvezlo ho do vyšetřovny v šumperské robotárně. „Zatčených bylo tolik, že jsme se nevešli do cel,“ vypráví. „Už jsme se nemohli pomalu ani hýbat. Nechali mě ležet na pryčně s rukama spoutanýma za zády. Ležel jsem střídavě na jednom a druhém boku. Ruce jsem měl tak oteklé, že když nám přinesli jídlo, neudržel jsem lžíci.“ Spoluvězni chodili postupně k výslechu a zpátky se vraceli v zuboženém stavu. „Pana Jarmaru přinesli v bezvědomí. Hodili ho na podlahu, zamkli a šli pryč. Zadnici měl rozmydlenou i s kalhotama. Kůže jedna krev. V jednom místě mu bylo vidět i bílou kost,“ vypráví Josef Hroch. Ve vězení strávil dva měsíce. Po propuštění se opět přidal k odboji.

Gallery (2)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Routes

Add to user route

Comments

No comments yet.

Insert comment

odbojová organizace Národní sdružení československých vlastenců

V kopcovité krajině Zábřežské vrchoviny se nacházely vesměs české obce. Tvořily zde úzkou šíji v čistě německé pohraniční oblasti česko-moravského pomezí. Za druhé světové války tato oblast spadala do Říšské župy Sudety (něm. Reichsgau Sudetenland). Němci vydali nemalé úsilí na germanizaci tohoto kraje a české obyvatele všemožně utlačovali. Místní lidé si přesto zachovali hrdost k češství a nemalé procento obyvatel se zapojilo do protinacistického odboje. Centrem odboje se stalo město Zábřeh. Už v roce 1941 začali mladí lidé v tomto městě pod vedením Jaroslava Tůmy, Karla Holouše a Josefa Hrabáčka organizovat odbojovou skupinu. Celá nepolitická ilegální organizace nesla název Národní sdružení československých vlastenců a navazovala styky s dalšími odbojovými buňkami v okolí. Počet členů skupiny se rychle rozšiřoval a patřilo do ní i několik partyzánských skupin. Její členové organizovali finanční sbírky pro rodiny postižené nacistickou správou, rozšiřovali protiněmecké letáky, sháněli zbraně a připravovali se na povstání proti okupantům a v kraji provedli také několik sabotážních akcí. Pomáhali také uprchlým anglickým, polským, sovětským a jiným zajatcům, z nichž některým sdružení zajistilo útěk a odvoz do Jugoslávie. Německá správa v několika vlnách pozatýkala stovky těchto odbojářů a desítky z nich své odhodlání zaplatily životem na popravištích nebo v nacistických věznicích a koncentračních táborech.