Museli jsme se dívat do jejich mrtvých tváří

Na stromu uprostřed návsi se houpala tři těla místních mladíků – Jana Filipa, Martina Pavlíka a Vladimíra Juránka. Pod nimi seděli opilí gestapáci a hráli karty. Každý z obyvatel Jedlí, který procházel okolo, se musel dívat do zmodralých tváří svých popravených sousedů. Byl letní den, 10. července 1944. Popravení patřili do jedelské odbojové skupiny, která byla součástí ilegální organizace Národní sdružení československých vlastenců s centrem v Zábřehu. Skupinu vedl Jan Pospíšil a měla asi dvacet členů. Tajně organizovali finanční sbírky pro rodiny postižené nacistickou správou, rozšiřovali protinacistické letáky, sháněli zbraně a připravovali se na povstání proti okupantům. Prozrazeni byli v únoru 1944 během domovní prohlídky, která se zvrtla v přestřelku. Zahynuli při ní dva němečtí četníci. Následující den gestapáci odbojáře z Jedlí zatkli a krutě je mučili. Tři zmíněné mladíky popravili, ostatní členové skupiny zemřeli v nacistických kriminálech a koncentračních táborech.