Zimě zdar!

V noci 28. prosince obcházejí oba parašutisté Herálec a za ním nastupují cestu zalesněnou částí Vysočiny kolem Žákovy hory. Jdou po cestě na Kadov, pak zahýbají po lesní cestě a přes lesík směrem do Studnice. Značně vyčerpání přicházejí za štěkotu psů do Studnice kolem 5 hodin ráno. Bojí se prozrazení, a tak se stahují do lesa jižně od Studnice a čekají na rozednění. Věděli, že v prvním stavení od lyžařského můstku bydlí Cyril Musil – jejich kontaktní osoba. Tento můstek, který postavil Cyril Musil, sloužil jako poznávací znamení.

Rudolf Pernický nechal Leopolda Musila hlídat zavazadla, a za rozednění vyšel pěšinou z lesa a spatřil lyžařský můstek nad opuštěným lomem. Vešel zadem do dvora statku a oslovil první lidi, které potkal – rodinu ze Slovenska, která zde pomáhala. Oslovil chlapíka, který měl ruce v kapsách, v ní pistoli. Rudolf Pernický vyslovil heslo „Zimě zdar!“, chlapík odpověděl: „Proboha, vy vypadáte!“ Rudolf Pernický oznámil, že mám dole v lese parťáka s materiálem a zda zde bydlí Cyril Musil. Byl pak přijat paní Musilovou, která byla vyvolána ven. Opět se jí zeptal na manžela. 

Zanedlouho vyšel ven Cyril Musil a pozval Rudolfa Pernického dál.Ten se mu představuje krycím jménem Pavlík, dle občanské legitimace, kterou byl vybaven z Londýna. Říká Cyrilu Musilovi, že si jistě pamatuje na příslib, který učinil a že se hlásí pod heslem „Zimě zdar!“ – toto heslo bylo dojednáno v červenci 1944, když se připravovalo vysazení. Na to si Cyril Musil musil vzpomenout a vydali se s lyžemi a saněmi, aby dovezli batohy a Leopolda Musila z lesa, kde se předtím schovával. Předtím dostal štamprli slivovice, po které by „jak mátoha“. Doprava zavazadel šla výborně – statek byl na okraji vesnice, takže je prakticky nikdo neviděl – dorazili zpět v pořádku i se zavazadly. 

Nejdřív byli pohoštění a ošetřeni. Byli pořádně omrzlí – ponožky jim přimrzly k nohám. Poté ulehli k zaslouženému spánku – po namáhavém pochodu spali půl druhého dne v Musilovic peřinách jako nemluvňata.

Ještě téhož večera přichází na parašutisty velitel skupiny gen. Svatoně kpt. Zdeněk Bříza a 1. 1. 1945 navazují styk s vojenským zplnomocněncem R-3 pplk. Richardem Štainerem – Veselým a ppor. Františkem Širokým z paraskupiny Calcium, kterému předali krystaly pro jejich radiostanici Miladu, ten zároveň potvrdil jejich totožnost. Poté mohli začít plnit své poslání.