Práce v zemědělství měla samé výhody
Margit Nováková se do Terezína dostala v březnu roku 1942. Díky kontaktům z židovské obce, pro kterou před válkou pracovala, našla uplatnění v zemědělství. Pracovala na polích rozprostírajících se okolo Terezína, internovaní Židé je nazývali Šance. Přes den bývala na polích, na noc se musela vracet do ghetta. „Občas se mi podařilo donést jídlo i pro moje rodiče umístěné v terezínském ghettu. Maminka mi vyrobila spodky na gumu, abych mohla ukrást víc. V červnu 1942 nám do Terezína přivezli prasata z vypálených Lidic. V jedné ze zahrad byl starý vepřinec a vedoucí zemědělství v Terezíně Vilém Byšický mě určil, abych se o ně starala. Prasata žrala každý den brambory s moučkou, tak jsem si nějakou tu bramboru uvařila v pařáku a neměla hlad.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Strecken
Diese Geschichte ist in keiner Strecke.
Kommentare
Markéta (Margit) Nováková
Markéta (Margit) Nováková se narodila 5. prosince 1922 v Bratislavě jako Markéta Drexlerová. Její otec byl novinářem, rodina se často kvůli jeho zaměstnání stěhovala. Od dvou let vyrůstala v Praze, v deseti letech se s matkou (která se mezitím rozvedla) vrátila k příbuzným do Brna. Markétino spokojené dětství a mládí skončilo s nacistickou okupací – její rodiče byli Židé, a tak se jí dotkla veškerá protižidovská opatření. Musela v polovině šestého ročníku opustit brněnské reálné gymnázium. Následující dvě sezony pracovala jako zemědělská dělnice, vykonávala práci také pro židovskou obec – roznášela obsílky k transportům. Ona sama s matkou a prarodiči musela nastoupit do transportu do Terezína v březnu 1942. V terezínském ghettu díky kontaktům z dřívějška mohla nastoupit na zemědělské práce, což s sebou neslo určité výhody (pobyt mimo přelidněné ghetto, možnost krádeže potravin a pašování zboží do ghetta). V Terezíně uzavřela sňatek se svým přítelem Egonem Forscherem. Když byl Egon přikázán v roce 1944 do transportu na Východ, Markéta se do něj také přihlásila. Ihned po příjezdu do Osvětimi-Birkenau byla od manžela oddělena, v transportu se však setkala se svou sestřenicí Ilsou (později Maierovou), se kterou sdílela společný osud až do konce války. Přestože Markéta přijela do Osvětimi se zlomenou rukou, podařilo se jí shodou šťastných okolností projít Mengeleho selekcí a byla určena na práci. Po šesti týdnech byla na podzim roku 1944 deportována do městečka Bad Kudowa ve Slezsku (dnes Kudowa Zdroj v Polsku), jen pár kilometrů od českého Náchoda. Tam byly ženy z transportu internovány v lágru spadajícím pod koncentrační tábor Gross-Rosen. Markéta pracovala v místní zbrojovce u frézy. Díky kontaktu s válečnými zajatci a nuceně nasazenými dělníky měla informace o blížící se frontě. V noci z 8. na 9. května velitelky SS jejich tábor opustily a Markéta spolu s dalšími vězeňkyněmi byla i díky pomoci českých povstalců z Náchoda osvobozena. Po válce se shledala se svým manželem a přestěhovala se za ním do Prahy. V „normálních“ podmínkách však jejich vztah nevydržel. Markéta vystudovala obchodní školu a provdala se za bývalého politického vězně, se kterým se seznámila během ozdravného pobytu v Karlových Varech. Po únoru 1948 rodina přišla o manželův obchod s lahůdkami, Markéta pracovala jako účetní v textilním velkoobchodu, vychovala dvě děti.