Střepina není suvenýr

Když se 21. srpna roku 1968 objevily v Liberci první tanky vojsk států Varšavské smlouvy, neváhal Stanislav Hnělička, plukovník ve výslužbě a válečný hrdina z druhé světové války, ani na vteřinu a zkontaktoval bývalého spolubojovníka Mládka. Společně se vypravili autem z Liberce do Prahy. Auto nechali ve Vysočanech a spěchali k budově Československého rozhlasu. Před budovou stálo v tu chvíli již šest sovětských tanků a Pražané s jejich posádkami vášnivě diskutovali. Situace se změnila poté, co jeden tank najel do barikády a začal hořet. V rozvášněném davu se Stanislavu Hněličkovi hodily zkušenosti z války: „Vzduchem létaly střepiny z hořícího tanku a šokovaní lidé z rozvášněného davu měli tendence brát střepiny ze země do ruky. Ti lidé si to snad chtěli vzít jako suvenýry, tak jsem zařval: ,Nešahejte na to, je to rozpálený, podívejte se, co vám to udělá s botou!‘“ Střetnutí Pražanů s vojáky u rozhlasu si vyžádalo několik obětí a budova rozhlasu byla nakonec obsazena okupanty.